Štestí v neštestí, aneb jak se mi o vlásek vyhnul největší trapas života.

Bylo obyčejné, první listopadové pondělí a jako obvykle tou dobou nechápavě hledím na grafy funkcí na tabuli. Zničehonic začnu cítit střevní problém. Odhodlám se tedy poprvé v životě jít ve škole na velkou. Jako ve většině škol, je zde dementě vyřešen systém toaletních papírů a tak jsem si rychle nabral toaleťák ještě před kabinkou a s úlevou a odporem dohromady dosedl na mísu. Jak nejspíš tušíte, toaletáku jsem si samozřejmě vzal málo a po necelé půlce hygieny jsem se se sunadanými kalhotami, trenkami a vystrčeným pozadím vydal na dobrodružství pro toaletní papír. Rychle jsem natrhal a vrátil se. Chuť něco rozbít jsem poznal ve chvíli, kdy mi i druhá várka došla a já musel celou cestu absolvovat znovu. V půlce cesty slyším, že po chodbě někdy jde a najedou je slyšet zmáčknutí kliky a mě v tu chvíli opravdu zatrnulo. Pro mé obrovské štestí se najednou ozval hlas, který zavolal zástupce ředitele daleko od záchodu.