Paris
Paříž, Francie, uprchlíci, ISIS. Momentálně asi nejskloňovanější slova minimálně internetu. Rozhodl jsem se k této situaci také napsat pár slov. Během toho cca dne, od doby, co k oněm událostem došlo, jsem se setkal s různými názory. Setkal jsem se s lidmi, co soucítí, s lidmi, co nesoucítí, s lidmi, podle kterých je vše práce uprchlíkůi, s lidmi, podle kterých v tom uprchlíci nehrají roli žádnou. Ale i s lidmi, kteří alibisticky tvrdí, že se jich to buď netýká, nebo že denně umírají spousty lidí a nikdo se o to nestará.
Právě u poslední skupiny bych se rád zastavil. Ano, lidé umírají, jak nečekané. Jenže, není smrt jako smrt. Proč? Protože většina smrtí nemá za cíl vyvolat válku v celé Evropě. Tady nejde jen památku mrtvých. Tady nejde o samotné mrtvé lidi. Jde o pasivní masové vyjádření postoje proti ISIS. Ano, je to pouze pasivní řešení. Ať už jde fotky a hashtagy na sociálních sitích, nebo jen o samotné sdílení těchto informací. Nicméně, to vše společně dokazuje, že Evropě, a vůbec světu, toto není lhostejné. Že většina světa stojí na straně Francie a celé Evropy a že ISIS si nemůže dovolit cokoliv, aby se nad tím jen mávlo rukou. Samozřejmě, všichni mluvíme a píšeme, ale nikdo nic neděláme. A změna profilové fotky nikomu materiálně nepomůže. Nicméně, pokud by tohle nenastalo a řeklo by se "Hm, umírá hodně lidí, tak co bych řešil nějaký teroristický útok na divadlo", pro ISIS by to znamenalo něco ve smyslu "Pojďme vraždit do Francie, nikomu to nevadí". A tohle chceme? Ne. Je důležité, že vznikla celosvětová vlna, která jasně hlásí, že všichni stojíme proti ISIS, ať jsme z Franice, z Německa, z USA, nebo z ČR. O tomhle je #PrayForParis, ne o tom, že truchlíme za mrtvé lidi. Ale o tom, že stojíme na straně Francie proti ISIS.
A můžeme jen doufat, že postoje se změni v činy. Evropská Unie propadla. V rámci miliardy pravidel o ochraně lidských práv se nedokázala postarat o bezpečí vlastních lidí a v konečném výsledku se nepostará o bezpečí žádných lidí, ať už původních obyvatel Evropy, přistěhovalců, uprchlíků, nebo kohokoliv jiného. Ignorovala a tutlala nebezpečí ohledně ISIS a je přílíš pozdě na to, aby se situace dala vyřešit bez obětí. Velice těžko se hledá řešení, které by bylo po všech stranách etické a to z toho důvodu, že takové řešení zkrátka neexistuje. Džihásité myslí jinak než my. Lidský život pro ně nemá hodnotu, ani jejich, ani cizí. Pro nás má a to je, z pohledu ISIS, naše slabina, které chtějí využít. A proti nelidkosti, se nedá bojovat lidskostí. Je to jako bojovat mečem proti samopalu. Než se rytíř stačí ke sniperovi dostat, bude mrtvý. Stejně tak, než se Evropě podaří najít způsob, jak s ISIS vyjednávat (pokud vůbec existuje) bude mrtvá. Je to příklad situace, které se říká "válčit za mír". Je potřeba, aby se mírově orientovaný svět spojil proti společnému nepříteli. Je potřeba zahodit pasivní válečné sekery mezi státy Evropy a společně čelit největší hrozbě vůči svobodě Evropy od doby, kdy se jí pokusili obsadit fašisté.
Bohužel, už není moc možností, jak toho docilít. Nikdo nedokáže rozlišit obyčejného muslima od džihádisty. Tudíž postavit Islám mimo zákon je proti všem hodnotám, které Evopra tolik let budovala. Nicméně, zdá se to jako jedna z nejrelevantnějších možností, vycházející z toho, že skupina věřících hlasící se k této víře, skoro by se hodil až termín ideologii, provedla několik teroristických útoků na Evropu a nespočetněkrát Evropě vyhrožovala smrtí ve jméně tohoto náboženství. Otázkou je, zda-li to není krok, na který ISIS čeká jako na spouštěcí mechanismus, kterým začne masakr, kterému se my všichni chceme vyhnout. Je vůbec možné se mu vyhnout? Nejedná se pouze o jeho oddalování? Není to něco, co nás čeká a nemine nehledě na to, jak moc humanní budeme? A kdy to začne?
Podle informací od známých z Británie se již právě v Anglii lidé připravují na občanskou válku. Je tam totiž také velká komunita muslimů a kvůli těm dokonce byly zakázány, případně muslimy naprosto znechuceny, některé vánoční tradice. A obávám se, že právě Vánoce jsou odpovědí na poslední otázku předchozího odstavce. Většina evropanů Vánoce miluje. Přezdívá se jim "Svátky klidu a míru". Lidé jsou v této době plni příjemné nálady, solidarity a míru. A právě to je pro ISIS ideální chvíle pro útok. Rozněžněná Evropa, kde vše funguje jen napůl. Kde se lidé schromažďují v kostelech a oslavují křeštanský svátek, tedy dělají vše, co muslimům vadí a proti čemuž spousta z nich prostestuje. Miluji Vánoce, ale z těch blížících se mám upřímně strach. Bojím se, že ISIS se nyní na měsíc a půl schová do ústraní a na Vánoce započne něco, čeho se všichni bojíme a co podle všeho musí přijít. Neříkám to často ale - doufám, že se mýlím!
Právě u poslední skupiny bych se rád zastavil. Ano, lidé umírají, jak nečekané. Jenže, není smrt jako smrt. Proč? Protože většina smrtí nemá za cíl vyvolat válku v celé Evropě. Tady nejde jen památku mrtvých. Tady nejde o samotné mrtvé lidi. Jde o pasivní masové vyjádření postoje proti ISIS. Ano, je to pouze pasivní řešení. Ať už jde fotky a hashtagy na sociálních sitích, nebo jen o samotné sdílení těchto informací. Nicméně, to vše společně dokazuje, že Evropě, a vůbec světu, toto není lhostejné. Že většina světa stojí na straně Francie a celé Evropy a že ISIS si nemůže dovolit cokoliv, aby se nad tím jen mávlo rukou. Samozřejmě, všichni mluvíme a píšeme, ale nikdo nic neděláme. A změna profilové fotky nikomu materiálně nepomůže. Nicméně, pokud by tohle nenastalo a řeklo by se "Hm, umírá hodně lidí, tak co bych řešil nějaký teroristický útok na divadlo", pro ISIS by to znamenalo něco ve smyslu "Pojďme vraždit do Francie, nikomu to nevadí". A tohle chceme? Ne. Je důležité, že vznikla celosvětová vlna, která jasně hlásí, že všichni stojíme proti ISIS, ať jsme z Franice, z Německa, z USA, nebo z ČR. O tomhle je #PrayForParis, ne o tom, že truchlíme za mrtvé lidi. Ale o tom, že stojíme na straně Francie proti ISIS.
A můžeme jen doufat, že postoje se změni v činy. Evropská Unie propadla. V rámci miliardy pravidel o ochraně lidských práv se nedokázala postarat o bezpečí vlastních lidí a v konečném výsledku se nepostará o bezpečí žádných lidí, ať už původních obyvatel Evropy, přistěhovalců, uprchlíků, nebo kohokoliv jiného. Ignorovala a tutlala nebezpečí ohledně ISIS a je přílíš pozdě na to, aby se situace dala vyřešit bez obětí. Velice těžko se hledá řešení, které by bylo po všech stranách etické a to z toho důvodu, že takové řešení zkrátka neexistuje. Džihásité myslí jinak než my. Lidský život pro ně nemá hodnotu, ani jejich, ani cizí. Pro nás má a to je, z pohledu ISIS, naše slabina, které chtějí využít. A proti nelidkosti, se nedá bojovat lidskostí. Je to jako bojovat mečem proti samopalu. Než se rytíř stačí ke sniperovi dostat, bude mrtvý. Stejně tak, než se Evropě podaří najít způsob, jak s ISIS vyjednávat (pokud vůbec existuje) bude mrtvá. Je to příklad situace, které se říká "válčit za mír". Je potřeba, aby se mírově orientovaný svět spojil proti společnému nepříteli. Je potřeba zahodit pasivní válečné sekery mezi státy Evropy a společně čelit největší hrozbě vůči svobodě Evropy od doby, kdy se jí pokusili obsadit fašisté.
Bohužel, už není moc možností, jak toho docilít. Nikdo nedokáže rozlišit obyčejného muslima od džihádisty. Tudíž postavit Islám mimo zákon je proti všem hodnotám, které Evopra tolik let budovala. Nicméně, zdá se to jako jedna z nejrelevantnějších možností, vycházející z toho, že skupina věřících hlasící se k této víře, skoro by se hodil až termín ideologii, provedla několik teroristických útoků na Evropu a nespočetněkrát Evropě vyhrožovala smrtí ve jméně tohoto náboženství. Otázkou je, zda-li to není krok, na který ISIS čeká jako na spouštěcí mechanismus, kterým začne masakr, kterému se my všichni chceme vyhnout. Je vůbec možné se mu vyhnout? Nejedná se pouze o jeho oddalování? Není to něco, co nás čeká a nemine nehledě na to, jak moc humanní budeme? A kdy to začne?
Podle informací od známých z Británie se již právě v Anglii lidé připravují na občanskou válku. Je tam totiž také velká komunita muslimů a kvůli těm dokonce byly zakázány, případně muslimy naprosto znechuceny, některé vánoční tradice. A obávám se, že právě Vánoce jsou odpovědí na poslední otázku předchozího odstavce. Většina evropanů Vánoce miluje. Přezdívá se jim "Svátky klidu a míru". Lidé jsou v této době plni příjemné nálady, solidarity a míru. A právě to je pro ISIS ideální chvíle pro útok. Rozněžněná Evropa, kde vše funguje jen napůl. Kde se lidé schromažďují v kostelech a oslavují křeštanský svátek, tedy dělají vše, co muslimům vadí a proti čemuž spousta z nich prostestuje. Miluji Vánoce, ale z těch blížících se mám upřímně strach. Bojím se, že ISIS se nyní na měsíc a půl schová do ústraní a na Vánoce započne něco, čeho se všichni bojíme a co podle všeho musí přijít. Neříkám to často ale - doufám, že se mýlím!
Komentáře
Okomentovat