Dvojí metr - může žena sexuálně obtěžovat muže?
Dnes jsem na internetu narazil na jedno video obsahující jistý sociální experiment. Aktéry byli muž a žena a experiment spočíval v tom, že nejprve žena sexuálně obtěžovala muže a následně stejným způsobem muž obtěžoval ženu. Video je zde:
Jak jste mohli vidět, zatímco ve chvíli, kdy je obětí muž, tak nikdo nezasahuje, maximálně se někteří lidé podiví na mužovou negativní reakcí, tak ve chvíli kdy muž začne obtěžovat ženu, najednou začnou lidé ženu bránit a muže napadat.
Otázka zní...proč? Nejčastější a nejjednodušší odpovědí je to, že "muž se ženě ubrání, ale ona jemu ne". Pojďme si toto tvrzení trochu rozebrat. V první řadě si definujme pojem "sexuální obtěžování". To je totiž vcelku odšliná věc, než pokus o znásilnění, kde se dá potom mluvit o nějakém bránění. My aktuálně zůstáváme pouze u obtěžování, tedy nežádoucího sexuálního zájmu (osahávání a obecně nevhodné chování, včetně mluvení), protože to je to, co se na videu děje. A teď si představme situaci, kdy vidíme, jak muž skutečně silou odstrkává ženu, například až tak, že spadne na zem. Pravděpodobně nás jako první napadne, že je to muž, kdo napadá ženu. Obecně, v jakémkoliv konfilktu mezi rozdílným pohlavím, je zvykem chránit ženu a považovat za agresora muže. Co má tedy muž dělat, pokud se nechce chovat vůči ženě hrubě, ať už z toho důvodu, že nechce vypadat jako násilník, tedy mít případně problémy, nebo zkrátka proto, že to nemá v povaze? Dejme tomu, že jí muž odstrkuje jen slabě, ženu to však nezastaví, co teď?
Z toho, co jsme viděli na videu, je zcela evidentní, že spoléhat se na pomoc okolí nemá cenu. Muž tam jednozačně a nahlas dával najevo, že ho žena obtěžuje a že mu to není přijemné. A reakce okolí buď nebyla, nebo byla ve smyslu, že ten muž je divný. Zastání se v takové situaci muž nedočká. Co má tedy dělat? Utíkat? A teď si opět představme situaci. Vidíme muže, jak utíká před ženou. Dovolím si říct, že nadpoloviční větša lidí by si v první chvíli pomyslela, že muž ženu okradl. V tom lepším případě. V tom horším by se z tohoto důvodu dokonce pokusili muže zastavit. Takže se dostáváme do situace, kde muž nemůže ženu odstrčit, nemůže jí utéct a vypadá to, že mu nikdo nepomůže.
To tedy k odpovědi, že muž se ženě ubrání. Je to odpověď na to, proč žena může beztrestně obtěžovat muže? Není. Vyvolává to pouze další otázku. Otázku, proč je muž automaticky v roli silnějšího jedince a v roli agresora, a proč jemu, i přes hlasitý nesouhlas, nikdo nepomůže, zatímco žena se zastání dočkala prakticky ihned. Čili tou nejjasnější odpovědí jsme se nikam neposunuli. Trápí nás stále stejná otázka.
Existuje vůbec odpověď? Jistě. Odpoveď je "sociální předsudky". Jsou tu dvě základní stereotypní myšlenky, které výše uvedené předsudky vyvolávají
1) Muž je silnější než žena, která se mu neubrání.
Tohle platilo možná v době, kdy muž obstárval potravu a žena rodila děti. V dnešní době, kdy jsou ženy běžně součáští armád a není pro ně aboslutně žádný problém naučit se jakékoliv bojové umění, je tato myšlenka chybná. Tohle pravidlo už zkrátka neplatí v té drtivé většině případů, jako to bylo dřív a už se nedá nazývat pravidlem. Jsou speciální kurzy přímo pro ženy, kde se učí jak se s násilníkem vypořádat. A takto by se dalo pokračovat.
2) Každý muž chce sex
Tenhle mýtus je možná kamenem úrazu. Existuje jakási představa, že když muž dostane nabídku na sex, tak je automaticky pro. Kdežto žena být pro nemusí. To je přece obyčejná hloupost. Je spoustu typů mužů, kteří takovou nabídku mohou odmítnout. Například věrní zadaní, geyové, asexuálové, či zkrátka muži, kteří nechtějí souložit s úplně cizí ženou. Vylučme teď stále dokola zveličované tvrzení, že pro muže je cizoložství a souložení přirozená potřeba a podobné věci, které, stejně jako první stereotypní myšlenka, platily před 500 lety, ale dnes už jsou to jen přežitky.
Když si tedy dvě výše uvedené myšlenky promyslíme, dojdeme k závěru, že pro muže, může být obtěžování úplně stejně nepříjemné a uvádět ho do úplně stejný rozpaků, jako ženu. Bavíme se tu totiž stále pouze o fyzické stránce věci. Ale co psychická? Ženy údajně mohou mít z obtěžování trauma. Proč by ho nemohl mít muž? Muž dokonce může mít trauma ještě větší, protože ve chvíli, kdy se s tím svěří, může být pro smích. Ženě se nikdo nebude smát, ale muži ano.
Řešení je v nás. My sami si musíme uvědomit, že muž může být stejně zranitelný jako žena. Že žena může být agresor, násilník a nemusí být jen chudák. Že muž nemusí být sexuchtivý. Že rozdíly mezi ženou a mužem se stále víc a víc zmenšují a prakticky není nic, co by žena nemohla udělat a muž ano.
Jak jste mohli vidět, zatímco ve chvíli, kdy je obětí muž, tak nikdo nezasahuje, maximálně se někteří lidé podiví na mužovou negativní reakcí, tak ve chvíli kdy muž začne obtěžovat ženu, najednou začnou lidé ženu bránit a muže napadat.
Otázka zní...proč? Nejčastější a nejjednodušší odpovědí je to, že "muž se ženě ubrání, ale ona jemu ne". Pojďme si toto tvrzení trochu rozebrat. V první řadě si definujme pojem "sexuální obtěžování". To je totiž vcelku odšliná věc, než pokus o znásilnění, kde se dá potom mluvit o nějakém bránění. My aktuálně zůstáváme pouze u obtěžování, tedy nežádoucího sexuálního zájmu (osahávání a obecně nevhodné chování, včetně mluvení), protože to je to, co se na videu děje. A teď si představme situaci, kdy vidíme, jak muž skutečně silou odstrkává ženu, například až tak, že spadne na zem. Pravděpodobně nás jako první napadne, že je to muž, kdo napadá ženu. Obecně, v jakémkoliv konfilktu mezi rozdílným pohlavím, je zvykem chránit ženu a považovat za agresora muže. Co má tedy muž dělat, pokud se nechce chovat vůči ženě hrubě, ať už z toho důvodu, že nechce vypadat jako násilník, tedy mít případně problémy, nebo zkrátka proto, že to nemá v povaze? Dejme tomu, že jí muž odstrkuje jen slabě, ženu to však nezastaví, co teď?
Z toho, co jsme viděli na videu, je zcela evidentní, že spoléhat se na pomoc okolí nemá cenu. Muž tam jednozačně a nahlas dával najevo, že ho žena obtěžuje a že mu to není přijemné. A reakce okolí buď nebyla, nebo byla ve smyslu, že ten muž je divný. Zastání se v takové situaci muž nedočká. Co má tedy dělat? Utíkat? A teď si opět představme situaci. Vidíme muže, jak utíká před ženou. Dovolím si říct, že nadpoloviční větša lidí by si v první chvíli pomyslela, že muž ženu okradl. V tom lepším případě. V tom horším by se z tohoto důvodu dokonce pokusili muže zastavit. Takže se dostáváme do situace, kde muž nemůže ženu odstrčit, nemůže jí utéct a vypadá to, že mu nikdo nepomůže.
To tedy k odpovědi, že muž se ženě ubrání. Je to odpověď na to, proč žena může beztrestně obtěžovat muže? Není. Vyvolává to pouze další otázku. Otázku, proč je muž automaticky v roli silnějšího jedince a v roli agresora, a proč jemu, i přes hlasitý nesouhlas, nikdo nepomůže, zatímco žena se zastání dočkala prakticky ihned. Čili tou nejjasnější odpovědí jsme se nikam neposunuli. Trápí nás stále stejná otázka.
Existuje vůbec odpověď? Jistě. Odpoveď je "sociální předsudky". Jsou tu dvě základní stereotypní myšlenky, které výše uvedené předsudky vyvolávají
1) Muž je silnější než žena, která se mu neubrání.
Tohle platilo možná v době, kdy muž obstárval potravu a žena rodila děti. V dnešní době, kdy jsou ženy běžně součáští armád a není pro ně aboslutně žádný problém naučit se jakékoliv bojové umění, je tato myšlenka chybná. Tohle pravidlo už zkrátka neplatí v té drtivé většině případů, jako to bylo dřív a už se nedá nazývat pravidlem. Jsou speciální kurzy přímo pro ženy, kde se učí jak se s násilníkem vypořádat. A takto by se dalo pokračovat.
2) Každý muž chce sex
Tenhle mýtus je možná kamenem úrazu. Existuje jakási představa, že když muž dostane nabídku na sex, tak je automaticky pro. Kdežto žena být pro nemusí. To je přece obyčejná hloupost. Je spoustu typů mužů, kteří takovou nabídku mohou odmítnout. Například věrní zadaní, geyové, asexuálové, či zkrátka muži, kteří nechtějí souložit s úplně cizí ženou. Vylučme teď stále dokola zveličované tvrzení, že pro muže je cizoložství a souložení přirozená potřeba a podobné věci, které, stejně jako první stereotypní myšlenka, platily před 500 lety, ale dnes už jsou to jen přežitky.
Když si tedy dvě výše uvedené myšlenky promyslíme, dojdeme k závěru, že pro muže, může být obtěžování úplně stejně nepříjemné a uvádět ho do úplně stejný rozpaků, jako ženu. Bavíme se tu totiž stále pouze o fyzické stránce věci. Ale co psychická? Ženy údajně mohou mít z obtěžování trauma. Proč by ho nemohl mít muž? Muž dokonce může mít trauma ještě větší, protože ve chvíli, kdy se s tím svěří, může být pro smích. Ženě se nikdo nebude smát, ale muži ano.
Řešení je v nás. My sami si musíme uvědomit, že muž může být stejně zranitelný jako žena. Že žena může být agresor, násilník a nemusí být jen chudák. Že muž nemusí být sexuchtivý. Že rozdíly mezi ženou a mužem se stále víc a víc zmenšují a prakticky není nic, co by žena nemohla udělat a muž ano.
Komentáře
Okomentovat