Jsme skutečně schopni žít v demokracii?
Všichni chceme demokracii, ale když ji máme, nechodíme k volbám, protože tvrdíme, že nemohou nic změnit. Proč chceme mít možnost svobodné volby, když ji nechceme využit?
Toto téma a tyto otázky mi poslední dobou nedají spát. Zeptejte se kohokoliv ve svém okolí, zda-li by raději žil v zemi demokratické, tedy vládě lidu, nebo zemi autokratické, tedy vládě jednoho, či několika málo, nejmocnějších. Dovolím si tvrdit, že drtivá většina odpoví vládu lidu. Aby také ne, demokracie se vesměs vylučuje s totalitou, dává nám právo a možnost ovlivnit chod naší země, díky ní už nemusíme jen sedět a nadávat, můžeme jít a něco s tím udělat. Tak proč to ale neděláme?
V poslední parlamentních volbách, v roce 2013, přišlo k urnám necelých 60% voličů. Vítězná ČSSD se dostala lehce nad 20%. V přepočtu to znamená, že v reálu volilo ČSSD 12,16% lidí. Jejich koaličního partnera ANO potom nějakých 11,09 a poslední koaliční strana KDU-ČSL tak měla podporu 4,03%. Sečteno, podtrženo, současná vládnoucí koalice se do vlády dostala díky hlasům 27,28% lidí v republice. Kdyby všichni, kteří nešli k volbám, protože "velké strany volit nechci a malé strany nemají šanci", šli k volbám a zvolili malou stranu, dosáhla by 40%, což by z ní učinilo s přehledem nejsilnější stranu.
Ale i kdyby malá strana dosáhla 5%, stejně bude mít šanci zasáhnout do dění a stejně může ovlivnit dění ve sněmovně. Těch 5% totiž může zařídit, že například nějaká strana nedosáhne nadpoloviční většiny. Může zařídit, že neprojde nějaký zákon. V zásadě, není důležité vědět, koho chci volit. Stačí vědět, koho určitě nechci.
Ale abych se vrátil k původní myšlence. Spousta lidí, si totiž špatně vysvětluje pojem demokracie. Demokracie neznamená svoboda, přesněji řečeno, svoboda neznamená anarchie. Svoboda neznamená, že si každý bude moct dělat co chce a stejně tak to neznamená demokracie. Demokracie je "vláda lidu", což znamená, že lidé mají možnost podílet se na tvorbě zákonů, tedy na té "svobodě". Je jen na nás, jakou svobodu si vytvoříme. Demokracie nám dává tu možnost, ale nic nám nezajišťuje. A to je možná kámen úrazu.
Lidé jako kdyby očekávali od demokracie něco jiného. Demokracie nám totiž dává nejen možnosti, ale i zodpovědnost. Stejně jako všechno. Každá volnost nám zároveň dává nějakou povinnost. My máme možnost volby. A tím, že jí máme, je zároveň naší zodpovědností, jaké bude mít naše volba následky, tedy jak bude naše země vypadat. A to je ta demokracie, to je ta vláda lidu, o které tady mluvíme.
Přijde mi, že lidé často od demokracie očekávají spíše absolutní svobodu. Že budou moct dělat co chtějí a jak chtějí. Bez jakýchkoliv omezení, zároveň ale očekávají, že jim stát bude dávat peníze. A to si nevymýšlím. Nikdy jste neslyšeli člověka protestujícího proti protikuřáckému zákonu? Ohání se demokracií a svobodu. A co další věty : "Proč tady jako nemohu zaparkovat? No a co, že to je soukromý pozemek", nebo třeba "Proč jako je do tý jeskyně vstupné, je to jenom díra v zemi, co vy jste pro to udělali, že tady vybíráte peníze?"...a takto bych mohl pokračovat. Při každém omezení se takový člověk ohání svobodou a demokracií. A potom kouká na zprávy a nadává, že stát snižuje důchody a sociální přídavky na bydlení. Takový člověk se dá přirovnat k dítěti v pubertě. Nechce žádné povinnosti, žádný režim, ale chce kapesné a chce střechu nad hlavou.
To už tady ale mícháme socialismus a anarchii, ani jedno nemá co dělat s demokracií. Demokracie nám dává možnost volby. A ne svobodu. My si můžeme naší volbou svobodu dobrovolně nechat vzít. Každá volba má svůj následek. I pokud nejdete volit, jedná se o následek vaší volby. Protože pokud nejdete volit, není to tak, že nedáváte hlas nikomu. Dáváte hlas všem, co ve volbách uspějí, což je obvykle přesně opak toho, co vlastně chcete.
Pravda, komplexní definice demokracie neexistuje. Pro každého znamená demokracie něco jiného. Nikdy ale demokracie neznamená životní svobodu.
Má otázka tedy zní - jsme připraveni na to, žít v demokracii, když mnozí z nás ani neví, co to vlastně je? Vrátíme se pár odstavců výše. Napsal jsem, že demokracie nám dává spolu s možností volby také zodpovědnost. A jsme my připraveni převzít zodpovědnost? Jsme ochotni si přiznat, že náš život, je naše zodpovědnost, ne politiků, a chovat se podle toho?
Co vlastně chceme? Co chceme od státu? Přijde mi, že spousta lidí v tomhle nemá jasno. Chtějí od státu brát, ale nechtějí mu dávat.
Ona je demokracie v zásadě vlastně dost levicová záležitosti. Každý si je roven, každý hlas má stejnou váhu. Má ale každý hlas stejnou kvalitu? Je férové, aby nevzdělaný člověk, který v životě nepracoval, celých 10 let svého pracovního života strávil na sociálních dávkách a v životě nevytvořil jedinou hodnotu, měl stejný hlas, jako vzdělaný, poctivý podnikatel?
Ano, chápete správně, zpochybňuji demokracii. Obzvláště tu přímou, po které tady volá například SPD Tomia Okamury. Vážně někdo považuje za rozumné, aby o finančních otázkách rozhodovali nevzdělaní lidé, kteří žijí ze sociálních dávek, což znamená, že nedokáží vydělat ani na svůj vlastní život? Podívejte se, kolik lidí v ČR je zadlužených, zvláště mladých. Mají takoví lidé volit? Ano, někteří lidé se do dluhů dostali nepřízní osudu. Ale kolik lidí si půjčuje na dovolenou? Na běžné "provozní výdaje"?
Tomio Okamura mluví i o přímé možnosti odvolat politiky. Opravdu? Dovedete si představit ten chaos? Týden co týden bychom chodili do volebních místností hlasovat o odvolání politiků, protože, jak jsem uvedl výše, současná vláda se dostala k moci díky hlasům 28% občanů. Což znamená, že 72 zbylých procent občanů by mohlo odvolat celou vládu. Jaký by to mělo smysl.
Lidé chtějí přímou demokracii, aby ji mohli využívat k tomu, že odstraní z politiky někoho, koho nemají rádi. Ale žádná politická strana nemá 50% podporu, jsem si tedy jist, že by nastala situace, kdy by každý odvolával každého a posouvali bychom se ještě méně než teď. Proč? Protože nejsme schopni kritického myšlení a názorové flexibility. Jakmile máme někoho rádi, uvěříme mu i to, že 1+1 je 18 a budeme hledat podmínky, za jakých je to možné. Když někoho nemáme rádi, jsme schopni naprosto otočit svůj názor jen proto, abychom ho měli jiný než on. Neuvědomujeme si, že život v demokracii je o kompromisech. Že nikdy nebude vláda 100% taková, jakou ji chceme.
Tvrdíme, že chceme demokracii, ale zároveň voláme po "silném vůdci". Co tedy skutečně chceme? Chceme silného vůdce, který bude prosazovat své názory přes mrtvoly, nebo chceme žít v demokracii, kdy nás nikdo nevede, kdy se s hrozbami musíme vypořádat sami.
Nejsme schopni žít v demokracii, protože nejsme schopni dvou základních věcí. Přijmutí odpovědnosti za vlastní život, jak chceme být schopni zodpovídat za funkčnost státu, když nedokážeme zodpovídat ani sami za sebe? A také nechceme dělat kompromisy. Nechceme znát střední cestu. Rozdělujeme lidi na čerty a anděly. Neřešíme obsah názoru, ale to, kdo ten názor řekne. Jsme ješitní a nechceme přiznávat své chyby. Odmítáme přemýšlet nad jinými názory, protože jen ten náš je správný. A to jsou věci, se kterými demokracie nemůže nikdy fungovat.
Demokracie není ideální systém, i když je asi nejlepší, co máme.
Toto téma a tyto otázky mi poslední dobou nedají spát. Zeptejte se kohokoliv ve svém okolí, zda-li by raději žil v zemi demokratické, tedy vládě lidu, nebo zemi autokratické, tedy vládě jednoho, či několika málo, nejmocnějších. Dovolím si tvrdit, že drtivá většina odpoví vládu lidu. Aby také ne, demokracie se vesměs vylučuje s totalitou, dává nám právo a možnost ovlivnit chod naší země, díky ní už nemusíme jen sedět a nadávat, můžeme jít a něco s tím udělat. Tak proč to ale neděláme?
V poslední parlamentních volbách, v roce 2013, přišlo k urnám necelých 60% voličů. Vítězná ČSSD se dostala lehce nad 20%. V přepočtu to znamená, že v reálu volilo ČSSD 12,16% lidí. Jejich koaličního partnera ANO potom nějakých 11,09 a poslední koaliční strana KDU-ČSL tak měla podporu 4,03%. Sečteno, podtrženo, současná vládnoucí koalice se do vlády dostala díky hlasům 27,28% lidí v republice. Kdyby všichni, kteří nešli k volbám, protože "velké strany volit nechci a malé strany nemají šanci", šli k volbám a zvolili malou stranu, dosáhla by 40%, což by z ní učinilo s přehledem nejsilnější stranu.
Ale i kdyby malá strana dosáhla 5%, stejně bude mít šanci zasáhnout do dění a stejně může ovlivnit dění ve sněmovně. Těch 5% totiž může zařídit, že například nějaká strana nedosáhne nadpoloviční většiny. Může zařídit, že neprojde nějaký zákon. V zásadě, není důležité vědět, koho chci volit. Stačí vědět, koho určitě nechci.
Ale abych se vrátil k původní myšlence. Spousta lidí, si totiž špatně vysvětluje pojem demokracie. Demokracie neznamená svoboda, přesněji řečeno, svoboda neznamená anarchie. Svoboda neznamená, že si každý bude moct dělat co chce a stejně tak to neznamená demokracie. Demokracie je "vláda lidu", což znamená, že lidé mají možnost podílet se na tvorbě zákonů, tedy na té "svobodě". Je jen na nás, jakou svobodu si vytvoříme. Demokracie nám dává tu možnost, ale nic nám nezajišťuje. A to je možná kámen úrazu.
Lidé jako kdyby očekávali od demokracie něco jiného. Demokracie nám totiž dává nejen možnosti, ale i zodpovědnost. Stejně jako všechno. Každá volnost nám zároveň dává nějakou povinnost. My máme možnost volby. A tím, že jí máme, je zároveň naší zodpovědností, jaké bude mít naše volba následky, tedy jak bude naše země vypadat. A to je ta demokracie, to je ta vláda lidu, o které tady mluvíme.
Přijde mi, že lidé často od demokracie očekávají spíše absolutní svobodu. Že budou moct dělat co chtějí a jak chtějí. Bez jakýchkoliv omezení, zároveň ale očekávají, že jim stát bude dávat peníze. A to si nevymýšlím. Nikdy jste neslyšeli člověka protestujícího proti protikuřáckému zákonu? Ohání se demokracií a svobodu. A co další věty : "Proč tady jako nemohu zaparkovat? No a co, že to je soukromý pozemek", nebo třeba "Proč jako je do tý jeskyně vstupné, je to jenom díra v zemi, co vy jste pro to udělali, že tady vybíráte peníze?"...a takto bych mohl pokračovat. Při každém omezení se takový člověk ohání svobodou a demokracií. A potom kouká na zprávy a nadává, že stát snižuje důchody a sociální přídavky na bydlení. Takový člověk se dá přirovnat k dítěti v pubertě. Nechce žádné povinnosti, žádný režim, ale chce kapesné a chce střechu nad hlavou.
To už tady ale mícháme socialismus a anarchii, ani jedno nemá co dělat s demokracií. Demokracie nám dává možnost volby. A ne svobodu. My si můžeme naší volbou svobodu dobrovolně nechat vzít. Každá volba má svůj následek. I pokud nejdete volit, jedná se o následek vaší volby. Protože pokud nejdete volit, není to tak, že nedáváte hlas nikomu. Dáváte hlas všem, co ve volbách uspějí, což je obvykle přesně opak toho, co vlastně chcete.
Pravda, komplexní definice demokracie neexistuje. Pro každého znamená demokracie něco jiného. Nikdy ale demokracie neznamená životní svobodu.
Má otázka tedy zní - jsme připraveni na to, žít v demokracii, když mnozí z nás ani neví, co to vlastně je? Vrátíme se pár odstavců výše. Napsal jsem, že demokracie nám dává spolu s možností volby také zodpovědnost. A jsme my připraveni převzít zodpovědnost? Jsme ochotni si přiznat, že náš život, je naše zodpovědnost, ne politiků, a chovat se podle toho?
Co vlastně chceme? Co chceme od státu? Přijde mi, že spousta lidí v tomhle nemá jasno. Chtějí od státu brát, ale nechtějí mu dávat.
Ona je demokracie v zásadě vlastně dost levicová záležitosti. Každý si je roven, každý hlas má stejnou váhu. Má ale každý hlas stejnou kvalitu? Je férové, aby nevzdělaný člověk, který v životě nepracoval, celých 10 let svého pracovního života strávil na sociálních dávkách a v životě nevytvořil jedinou hodnotu, měl stejný hlas, jako vzdělaný, poctivý podnikatel?
Ano, chápete správně, zpochybňuji demokracii. Obzvláště tu přímou, po které tady volá například SPD Tomia Okamury. Vážně někdo považuje za rozumné, aby o finančních otázkách rozhodovali nevzdělaní lidé, kteří žijí ze sociálních dávek, což znamená, že nedokáží vydělat ani na svůj vlastní život? Podívejte se, kolik lidí v ČR je zadlužených, zvláště mladých. Mají takoví lidé volit? Ano, někteří lidé se do dluhů dostali nepřízní osudu. Ale kolik lidí si půjčuje na dovolenou? Na běžné "provozní výdaje"?
Tomio Okamura mluví i o přímé možnosti odvolat politiky. Opravdu? Dovedete si představit ten chaos? Týden co týden bychom chodili do volebních místností hlasovat o odvolání politiků, protože, jak jsem uvedl výše, současná vláda se dostala k moci díky hlasům 28% občanů. Což znamená, že 72 zbylých procent občanů by mohlo odvolat celou vládu. Jaký by to mělo smysl.
Lidé chtějí přímou demokracii, aby ji mohli využívat k tomu, že odstraní z politiky někoho, koho nemají rádi. Ale žádná politická strana nemá 50% podporu, jsem si tedy jist, že by nastala situace, kdy by každý odvolával každého a posouvali bychom se ještě méně než teď. Proč? Protože nejsme schopni kritického myšlení a názorové flexibility. Jakmile máme někoho rádi, uvěříme mu i to, že 1+1 je 18 a budeme hledat podmínky, za jakých je to možné. Když někoho nemáme rádi, jsme schopni naprosto otočit svůj názor jen proto, abychom ho měli jiný než on. Neuvědomujeme si, že život v demokracii je o kompromisech. Že nikdy nebude vláda 100% taková, jakou ji chceme.
Tvrdíme, že chceme demokracii, ale zároveň voláme po "silném vůdci". Co tedy skutečně chceme? Chceme silného vůdce, který bude prosazovat své názory přes mrtvoly, nebo chceme žít v demokracii, kdy nás nikdo nevede, kdy se s hrozbami musíme vypořádat sami.
Nejsme schopni žít v demokracii, protože nejsme schopni dvou základních věcí. Přijmutí odpovědnosti za vlastní život, jak chceme být schopni zodpovídat za funkčnost státu, když nedokážeme zodpovídat ani sami za sebe? A také nechceme dělat kompromisy. Nechceme znát střední cestu. Rozdělujeme lidi na čerty a anděly. Neřešíme obsah názoru, ale to, kdo ten názor řekne. Jsme ješitní a nechceme přiznávat své chyby. Odmítáme přemýšlet nad jinými názory, protože jen ten náš je správný. A to jsou věci, se kterými demokracie nemůže nikdy fungovat.
Demokracie není ideální systém, i když je asi nejlepší, co máme.
Komentáře
Okomentovat