Švýcarsko také není v EU...ale my nejsme Švýcarsko
Z řad různých protiuniiních občanů se dá jako argument proti EU zaslechnout ledacos. Jedním z častých argumentů je Švýcarsko, které je podle těchto lidí stejné jako ČR, malá země mezi obry. Jenže to je asi tak jediné, co máme se Švýcarskem společné. Proč si Švýcarsko může dovolit žít bez EU a s oblíbeným tématem populistů, přímou demokracií, a ČR ne?
V první řadě je potřeba si uvědomit, že Švýcarsko v současné podobě existuje již přes 160 let, zatímco my, jako ČR, neexistujeme ani 25 let. Ani ne 30, když budu počítat těch pár let samostatného Československa. Do té doby jsme prakticky vždy byli součástí něčeho většího. Ať už to byl východní blok, nebo Rakousko - Uhersko. Těch pár let mezi první světovou válkou a nástupem komunismu budiž světlou výjimkou. Švýcarsko se tak mohlo, na rozdíl od nás, samostatně rozvíjet a to i díky tomu, že od začátku své moderní existence stojí na vojenské neutralitě. Zatímco ostatní země byly zdecimované první a následně druhou světovou válkou, Švýcarska se ta první prakticky nedotkla a v té druhé se sice plánovala německá invaze, nikdy k ní ale nedošlo a Švýcarsko zůstalo symbolem neutrality a hlavně stability, protože Švýcarský frank byl v období války prakticky jedinou skutečně stabilní měnou.
Čímž se dostáváme k jednomu z nejpodstatnějších rozdílů mezi námi a Švýcarskem. I díky 200 letům vojenské neutrality se Švýcarsko stalo finančním centrem, švýcarské bankovnictví je minimálně jedno z nejvyspělejších na světě, jestli ne úplně nejvyspělejší. V celé zemi působí okolo 400 bank, bankovnictví tvoří 11% podílu na HDP.
U HDP ještě zůstaneme. Ve Švýcarsku má malé a střední podnikání více než 90% podíl na celkovém HDP, v ČR to není ani 40%. Těžko můžeme tedy porovnávat ekonomický stav Švýcarska, které podporuje malé a střední podnikatele jak to jen jde a je evidentní, že to funguje, a ČR, která tento způsob podnikání naopak až místy odsuzuje (stačí si najít výroky například lidí z ČSSD, kteří tvrdí, že OSVČ jsou zloději a podobně). A HDP ještě jednou. Kupní síla na obyvatele byla v roce 2015 ve Švýcarsku 61 tisíc mezinárodních dolarů, 9. nejlepší na světě. a 3. nejlepší v Evropě. V ČR to bylo něco málo přes polovinu, 32 tisíc a to je až 35. místo na světě, v EU až nějaké 16. místo a také jsme pod průměrem EU, který je 37 tisíc.
Jinými slovy, ekonomická situace Švýcarska je o tolik před námi, že tvrzení, že můžeme být jako Švýcarsko, je zcela liché. A je to o tom, že Švýcarsko už v době, kdy v referendu odmítlo připojení k EU, bylo na jiné úrovni. A nejen v bankovnictví, ale Švýcarsko má také několik průmyslů, které jsou celosvětově proslavené - hodinářský, strojírenský, chemický, farmaceutický nebo potravinářský. Navíc jsou ve Švýcarsku také sídla výzkumných a vědeckých institutů, jako je CERN nebo HFSJG.
Abychom to zrekapitulovali. Úspěch Švýcarska začíná mnohem, mnohem dál, než je vznik EU, natož vstup do ní. Švýcarsko získalo velkou ekonomickou sílu hlavně díky své vojenské neutralitě, která dala vzniknout jedné z nejstabilnějších ekonomik na světě. Na tomto základě se ze Švýcarska stalo finanční centrum a i díky tomu se mohlo rozvíjet do dnešní podoby. A to je důvod, proč Švýcarsko může naprosto v klidu existovat bez EU. Z řad euroskeptiků často slyšíme, že právě to, že není v EU, je Švýcarsko tak úspěšné, je to ale přesně naopak, není v EU, protože je úspěšné. V ČR nejsou silné podniky, které by z nás udělali velkého hráče na světovém trhu, přesněji řečeno jich není dost. Švýcarsko je unikátní země a proto nelze porovnávat jejich účast v EU a tu naši.
A ještě poznámka k té přímé demokracii. Ta se ve Švýcarsku formuje téměř 300 let a do současné podoby se dostala vývojem Švýcarské společnosti. Ta je ale naprosto odlišná, než u nás a to hlavně, co se týče zodpovědnosti. Ve Švýcarsku lidé cítí zodpovědnost i za to, jak vypadá jejich ulice. Těžko si to představit v zemi, kde je v trávě pomalu víc psích výkalů než květin. Ve Švýcarsku si také lidé například odmítli zvýšit důchody, když uznali, že to není výhodné. Vývojem jejich společnosti a nástupem jejich přímé demokracie se totiž Švýcaři naučili pracovat s informacemi a znalostmi ekonomiky a nejen toho, ale všeho kolem sebe. A získali velkou porci odpovědnosti, protože je pochopitelné, že ze začátku spoustu referend dopadlo nevýhodně pro ně samotné. Ale protože se jednalo o referenda na mnohem nižší, než celostátní úrovni, nemělo to takový dopad.
Proto, my přece nemůžeme začít tam, kam se Švýcarsko dostalo po 300 letech svého vývoje, jak navrhuje Tomio Okamura, který by rád převzal švýcarský model. Jestli se nám líbí, kde je Švýcarsko, musíme začít na stejné startovní čáře jako oni. Pokusíme se to vysvětlit na přirovnání k nejoblíbenější české činnosti - pití piva. Představme si Švýcarsko jako 50letého chlapa, co je zvyklý denně vypít 15 piv. A nás jako 18letého kluka, co nikdy nevypil žádné pivo. Když 50letý alkoholik vypije 15 piv, nic se mu nestane. Pokud je vypije 18letý abstinent, pravděpodobně to pro něj dopadne poměrně špatně, přinejlepším se pozvrací, bude ho hodně bolet hlava a další den toho moc neudělá. Na vypití 15 piv je prostě potřeba trochu trénovat, ze začátku se trochu pozvracet a zvyšovat dávky. A s referendem je to stejné. Abychom mohli, jako Švýcaři, rozhodovat v klíčových otázkách týkající se budoucnosti celé země, musíme se nejprve naučit rozhodovat v otázkách, které se týkají nás. Pojďme nejdřív zkusit rozhodnout o tom, jestli se má přebývající milion v městské kase použít na opravu zastávek, nebo přistavění nového parkoviště, než budeme rozhodovat o tom, jestli naše země má být členem NATO, nebo ne.
V první řadě je potřeba si uvědomit, že Švýcarsko v současné podobě existuje již přes 160 let, zatímco my, jako ČR, neexistujeme ani 25 let. Ani ne 30, když budu počítat těch pár let samostatného Československa. Do té doby jsme prakticky vždy byli součástí něčeho většího. Ať už to byl východní blok, nebo Rakousko - Uhersko. Těch pár let mezi první světovou válkou a nástupem komunismu budiž světlou výjimkou. Švýcarsko se tak mohlo, na rozdíl od nás, samostatně rozvíjet a to i díky tomu, že od začátku své moderní existence stojí na vojenské neutralitě. Zatímco ostatní země byly zdecimované první a následně druhou světovou válkou, Švýcarska se ta první prakticky nedotkla a v té druhé se sice plánovala německá invaze, nikdy k ní ale nedošlo a Švýcarsko zůstalo symbolem neutrality a hlavně stability, protože Švýcarský frank byl v období války prakticky jedinou skutečně stabilní měnou.
Čímž se dostáváme k jednomu z nejpodstatnějších rozdílů mezi námi a Švýcarskem. I díky 200 letům vojenské neutrality se Švýcarsko stalo finančním centrem, švýcarské bankovnictví je minimálně jedno z nejvyspělejších na světě, jestli ne úplně nejvyspělejší. V celé zemi působí okolo 400 bank, bankovnictví tvoří 11% podílu na HDP.
U HDP ještě zůstaneme. Ve Švýcarsku má malé a střední podnikání více než 90% podíl na celkovém HDP, v ČR to není ani 40%. Těžko můžeme tedy porovnávat ekonomický stav Švýcarska, které podporuje malé a střední podnikatele jak to jen jde a je evidentní, že to funguje, a ČR, která tento způsob podnikání naopak až místy odsuzuje (stačí si najít výroky například lidí z ČSSD, kteří tvrdí, že OSVČ jsou zloději a podobně). A HDP ještě jednou. Kupní síla na obyvatele byla v roce 2015 ve Švýcarsku 61 tisíc mezinárodních dolarů, 9. nejlepší na světě. a 3. nejlepší v Evropě. V ČR to bylo něco málo přes polovinu, 32 tisíc a to je až 35. místo na světě, v EU až nějaké 16. místo a také jsme pod průměrem EU, který je 37 tisíc.
Jinými slovy, ekonomická situace Švýcarska je o tolik před námi, že tvrzení, že můžeme být jako Švýcarsko, je zcela liché. A je to o tom, že Švýcarsko už v době, kdy v referendu odmítlo připojení k EU, bylo na jiné úrovni. A nejen v bankovnictví, ale Švýcarsko má také několik průmyslů, které jsou celosvětově proslavené - hodinářský, strojírenský, chemický, farmaceutický nebo potravinářský. Navíc jsou ve Švýcarsku také sídla výzkumných a vědeckých institutů, jako je CERN nebo HFSJG.
Abychom to zrekapitulovali. Úspěch Švýcarska začíná mnohem, mnohem dál, než je vznik EU, natož vstup do ní. Švýcarsko získalo velkou ekonomickou sílu hlavně díky své vojenské neutralitě, která dala vzniknout jedné z nejstabilnějších ekonomik na světě. Na tomto základě se ze Švýcarska stalo finanční centrum a i díky tomu se mohlo rozvíjet do dnešní podoby. A to je důvod, proč Švýcarsko může naprosto v klidu existovat bez EU. Z řad euroskeptiků často slyšíme, že právě to, že není v EU, je Švýcarsko tak úspěšné, je to ale přesně naopak, není v EU, protože je úspěšné. V ČR nejsou silné podniky, které by z nás udělali velkého hráče na světovém trhu, přesněji řečeno jich není dost. Švýcarsko je unikátní země a proto nelze porovnávat jejich účast v EU a tu naši.
A ještě poznámka k té přímé demokracii. Ta se ve Švýcarsku formuje téměř 300 let a do současné podoby se dostala vývojem Švýcarské společnosti. Ta je ale naprosto odlišná, než u nás a to hlavně, co se týče zodpovědnosti. Ve Švýcarsku lidé cítí zodpovědnost i za to, jak vypadá jejich ulice. Těžko si to představit v zemi, kde je v trávě pomalu víc psích výkalů než květin. Ve Švýcarsku si také lidé například odmítli zvýšit důchody, když uznali, že to není výhodné. Vývojem jejich společnosti a nástupem jejich přímé demokracie se totiž Švýcaři naučili pracovat s informacemi a znalostmi ekonomiky a nejen toho, ale všeho kolem sebe. A získali velkou porci odpovědnosti, protože je pochopitelné, že ze začátku spoustu referend dopadlo nevýhodně pro ně samotné. Ale protože se jednalo o referenda na mnohem nižší, než celostátní úrovni, nemělo to takový dopad.
Proto, my přece nemůžeme začít tam, kam se Švýcarsko dostalo po 300 letech svého vývoje, jak navrhuje Tomio Okamura, který by rád převzal švýcarský model. Jestli se nám líbí, kde je Švýcarsko, musíme začít na stejné startovní čáře jako oni. Pokusíme se to vysvětlit na přirovnání k nejoblíbenější české činnosti - pití piva. Představme si Švýcarsko jako 50letého chlapa, co je zvyklý denně vypít 15 piv. A nás jako 18letého kluka, co nikdy nevypil žádné pivo. Když 50letý alkoholik vypije 15 piv, nic se mu nestane. Pokud je vypije 18letý abstinent, pravděpodobně to pro něj dopadne poměrně špatně, přinejlepším se pozvrací, bude ho hodně bolet hlava a další den toho moc neudělá. Na vypití 15 piv je prostě potřeba trochu trénovat, ze začátku se trochu pozvracet a zvyšovat dávky. A s referendem je to stejné. Abychom mohli, jako Švýcaři, rozhodovat v klíčových otázkách týkající se budoucnosti celé země, musíme se nejprve naučit rozhodovat v otázkách, které se týkají nás. Pojďme nejdřív zkusit rozhodnout o tom, jestli se má přebývající milion v městské kase použít na opravu zastávek, nebo přistavění nového parkoviště, než budeme rozhodovat o tom, jestli naše země má být členem NATO, nebo ne.
 |
| Švýcarsko je také pro turisty mnohem zajímavější lokalitou |
Komentáře
Okomentovat