Jak jsem ztloustnul a vypil Zero Colu
Od jisté doby mám trochu problémy s váhou. A je to přesně 21 dní od doby, kdy jsem si uvědomil, že je asi potřeba něco s tím udělat. Čerstvě trojciferné číslo na váze mi naznačovalo, že ideální to asi není. Sice mám metr devadesát, takže žádný drama, ale zas na druhou stranu, téměř žádné svalstvo, tedy ta nadváha je vlastně čistý tuk. Tedy pro mě nebylo překvapení, že mé hodnoty nejsou zrovna v zelených číslech, ale nenapadlo mě, jak moc jsou v těch oranžových.
Před třemi týdny jsem si zašel na měření tělesného tuku a podobných věcí. Dostal jsem poukázku na měření zdarma, tak proč nezjistit, jak na tom jsem. Když přeskočím stísněné prostory (člověk by řekl, že firma, kterou navštěvují z velké části tlustí lidi by měla být velice prostorná, ale opak je pravdou) a mou neschopnost natáhnout si ponožku ve stoje a nasadit si na ní botu, tak jsem po měření zjistil výsledky a popravdě, trochu mě zaskočily.
Na výsledcích jsou takové tři barevné proužky. Zelený, oranžový a červený. Asi nemusím vysvětlovat, která barva ukazuje jaký stav. Očekával jsem, že budu v té oranžové a taky, že jo. Ale tak nějak jsem neočekával, že budu v její poslední pětině, tedy, že už za humny uvidím červenou hranici. Na druhou stranu, vzhledem k tomu, že jsem dva a půl roku pil 2l Coly denně, absolutně se nehýbal a jedl všechno, jen ne to zdravé, tak jsem na tom vlastně ještě docela dobře.
Ono to vlastně začalo přechodem na střední na školu. Na základce bylo samozřejmě moje stravování v režii rodičů. A mamka se starala o to, že jsem to s tou nezdravou stravou prostě nepřeháněl. Ke snídani Nesquik s mlékem, ke svačině chleba se sýrem, k obědu relativně přijatelná strava ze školní jídelny a k večeři zase chleba se sýrem. Do toho sem tam výjimečně nějaká prasárna. Ne, že by mě rodiče vyloženě násilím drželi od tučných jídel. Ale vzhledem k tomu, že za kapesné jsem si kupoval hokejové kartičky, nezbylo mi, než jíst to, co je doma v lednici. A tam prostě nic nezdravého nebývalo.
Jenže pak jsem přišel na střední, která byla v jiném městě a tam už to fungovalo trochu jinak. Svačiny jsem si najednou kupoval sám, takže místo chleba se sýrem to byly čtyři loupáky, šátečky nebo bageta. Nebo všechno. O volných hodinách jsme chodili k okénku pro langoš, na pizzu, nebo do mekáče. Pak otevřeli KFC asi 5 minut od školy a chodili jsme tam dvakrát denně. Ve druháku mě trochu zbrzdila mononukleóza. Tři měsíce diety bez tuku. Nic smaženého, fritovaného, čokoládového, nebo jinak tučného. Ale Colu jsem mohl, to jo. Každopádně, po dietě, v lednu 2013, jsem na svou výšku metr devadesát měl 64 kilo. V takovou chvíli vás opravdu nenapadne, hlídat si jídlo, když jste na hranici s podvýživou.
A ve čtvrťáku (září 2014) začal ten největší průser. Přešel jsem z hruškové Mattonky na Colu. Jo, ráno u Vietnamce za 30 korun dvoulitrovka Coly, odpoledne dopitá a každý den další. Nijak mi to v životě nebránilo. Udělal jsem maturitu, přijímačky na vysokou, pak vysoká, život na koleji, konec vysoké, nástup do práce, tolik změn během tři čtvrtě roku. A jediná konstanta - 2l lahev vychlazené Coly. Vysoká byla vůbec výživná. Jestli jsem na střední výživově zvlčel, tak na vysoké jsem na to rezignoval úplně. Šel jsem spát ve čtyři, ke snídani si ve 12 dal kachnu s knedlikem, ke svačině KFC, k večeři burger nebo čtyři rohlíky s hanáckym. A k tomu Cola. Spoustu Coly.
Na konci roku 2016 jsem už samozřejmě věděl, že něco není v pořádku. Mohl jsem mít nějakých 95 kilo. Jo, během nějakého 3 a půl roku přibrat 30 kilo, to je docela úspěch. Ale žádné překvapení, že jo, už na střední mi spolužáci říkali, že nechápou, jak se svými stravovacími návky můžu vůbec ještě žít. Rok jsem tu váhu držel okolo stovky. Sem tam 101, sem tam 98, znáte to, kilo sem, kilo tam.
No a začátkem letošního února jsem se šel změřit. 101 kilo, vnitřního tuku tolik, že by se dal krájet, nedostatek vody, i když vypiju 4 litry denně, metabolický věk 39 let to je mi 21. Well, tohle není úplně dobrý. A tak jsem dopil poslední plechovku Coly, co byla v lednici a kompletně změnil jídelníček. K pití jenom voda, výjimečně čaj. Místo bílého pečiva tmavé, nebo zelenina. Místo selských jogurtů Skyr (i když ten je fakt dobrý). A k obědu místo svíčkové se šesti kuře s rýží.
Možná si říkáte, o čem tenhle článek vlastně je. Nejsem žádný morbidně obézní žalud, co by shodil za dva roky 80 kilo a mohl někoho motivovat. Původně jsem totiž chtěl psát něco úplně jiného. Vypil jsem totiž litrovku Coly Zero. Já, věčný odmítač light nápojů. Jenže jsem se začetl na internetu a on to vlastně není takový průser. Seriózně, tam není po čem tloustnout. Má to energetickou hodnotu na 100 ml asi 2Kj, pro představu, ovocný Skyr (jogurt bez tuku) má 392Kj na 100g. Prý to v člověku vyvolává hlad, ale tak, mám nějaký režim a ten plním, Zero neZero. A umělá sladidla? Jasně, není to nic zdravého, ale ta jedna plechovka za týden Vám fakt střeva nerozleptá.
Takže jsem chtěl vlastně původně psát o tom, že jestli aktivně hubnete a máte chuť na Colu, tak si tu Zero klidně dejte. Není tak dobrá, ale tu sladkou chuť do sebe dostanete. A když budete mít po ní větší hlad, nevšímejte si toho. Voda je dobrá, jo. Nejsem ten typ, co by tvrdil, že by do sebe vodu nedostal, naopak, vypiji jí tři litry denně, proléval jsem vodou i ty dva litry Coly před dvěma lety. Ale občas je prostě chuť dát si něco jiného, zvlášť, když repre hraje semifinále s Ruskem. K tomu prostě nejde pít voda!
Prostě, po těch desítkách článků o politice, o hokeji, o programování a filosofických úvahách, je tady taky pro jednou článek o mně. Abyste taky věděli, že jsem jenom člověk a ne stroj, i když se tak občas tvářím. Tož starejte se o svoje tělo, máte jenom jedno.
Před třemi týdny jsem si zašel na měření tělesného tuku a podobných věcí. Dostal jsem poukázku na měření zdarma, tak proč nezjistit, jak na tom jsem. Když přeskočím stísněné prostory (člověk by řekl, že firma, kterou navštěvují z velké části tlustí lidi by měla být velice prostorná, ale opak je pravdou) a mou neschopnost natáhnout si ponožku ve stoje a nasadit si na ní botu, tak jsem po měření zjistil výsledky a popravdě, trochu mě zaskočily.
Na výsledcích jsou takové tři barevné proužky. Zelený, oranžový a červený. Asi nemusím vysvětlovat, která barva ukazuje jaký stav. Očekával jsem, že budu v té oranžové a taky, že jo. Ale tak nějak jsem neočekával, že budu v její poslední pětině, tedy, že už za humny uvidím červenou hranici. Na druhou stranu, vzhledem k tomu, že jsem dva a půl roku pil 2l Coly denně, absolutně se nehýbal a jedl všechno, jen ne to zdravé, tak jsem na tom vlastně ještě docela dobře.
Ono to vlastně začalo přechodem na střední na školu. Na základce bylo samozřejmě moje stravování v režii rodičů. A mamka se starala o to, že jsem to s tou nezdravou stravou prostě nepřeháněl. Ke snídani Nesquik s mlékem, ke svačině chleba se sýrem, k obědu relativně přijatelná strava ze školní jídelny a k večeři zase chleba se sýrem. Do toho sem tam výjimečně nějaká prasárna. Ne, že by mě rodiče vyloženě násilím drželi od tučných jídel. Ale vzhledem k tomu, že za kapesné jsem si kupoval hokejové kartičky, nezbylo mi, než jíst to, co je doma v lednici. A tam prostě nic nezdravého nebývalo.
Jenže pak jsem přišel na střední, která byla v jiném městě a tam už to fungovalo trochu jinak. Svačiny jsem si najednou kupoval sám, takže místo chleba se sýrem to byly čtyři loupáky, šátečky nebo bageta. Nebo všechno. O volných hodinách jsme chodili k okénku pro langoš, na pizzu, nebo do mekáče. Pak otevřeli KFC asi 5 minut od školy a chodili jsme tam dvakrát denně. Ve druháku mě trochu zbrzdila mononukleóza. Tři měsíce diety bez tuku. Nic smaženého, fritovaného, čokoládového, nebo jinak tučného. Ale Colu jsem mohl, to jo. Každopádně, po dietě, v lednu 2013, jsem na svou výšku metr devadesát měl 64 kilo. V takovou chvíli vás opravdu nenapadne, hlídat si jídlo, když jste na hranici s podvýživou.
A ve čtvrťáku (září 2014) začal ten největší průser. Přešel jsem z hruškové Mattonky na Colu. Jo, ráno u Vietnamce za 30 korun dvoulitrovka Coly, odpoledne dopitá a každý den další. Nijak mi to v životě nebránilo. Udělal jsem maturitu, přijímačky na vysokou, pak vysoká, život na koleji, konec vysoké, nástup do práce, tolik změn během tři čtvrtě roku. A jediná konstanta - 2l lahev vychlazené Coly. Vysoká byla vůbec výživná. Jestli jsem na střední výživově zvlčel, tak na vysoké jsem na to rezignoval úplně. Šel jsem spát ve čtyři, ke snídani si ve 12 dal kachnu s knedlikem, ke svačině KFC, k večeři burger nebo čtyři rohlíky s hanáckym. A k tomu Cola. Spoustu Coly.
Na konci roku 2016 jsem už samozřejmě věděl, že něco není v pořádku. Mohl jsem mít nějakých 95 kilo. Jo, během nějakého 3 a půl roku přibrat 30 kilo, to je docela úspěch. Ale žádné překvapení, že jo, už na střední mi spolužáci říkali, že nechápou, jak se svými stravovacími návky můžu vůbec ještě žít. Rok jsem tu váhu držel okolo stovky. Sem tam 101, sem tam 98, znáte to, kilo sem, kilo tam.
No a začátkem letošního února jsem se šel změřit. 101 kilo, vnitřního tuku tolik, že by se dal krájet, nedostatek vody, i když vypiju 4 litry denně, metabolický věk 39 let to je mi 21. Well, tohle není úplně dobrý. A tak jsem dopil poslední plechovku Coly, co byla v lednici a kompletně změnil jídelníček. K pití jenom voda, výjimečně čaj. Místo bílého pečiva tmavé, nebo zelenina. Místo selských jogurtů Skyr (i když ten je fakt dobrý). A k obědu místo svíčkové se šesti kuře s rýží.
Možná si říkáte, o čem tenhle článek vlastně je. Nejsem žádný morbidně obézní žalud, co by shodil za dva roky 80 kilo a mohl někoho motivovat. Původně jsem totiž chtěl psát něco úplně jiného. Vypil jsem totiž litrovku Coly Zero. Já, věčný odmítač light nápojů. Jenže jsem se začetl na internetu a on to vlastně není takový průser. Seriózně, tam není po čem tloustnout. Má to energetickou hodnotu na 100 ml asi 2Kj, pro představu, ovocný Skyr (jogurt bez tuku) má 392Kj na 100g. Prý to v člověku vyvolává hlad, ale tak, mám nějaký režim a ten plním, Zero neZero. A umělá sladidla? Jasně, není to nic zdravého, ale ta jedna plechovka za týden Vám fakt střeva nerozleptá.
Takže jsem chtěl vlastně původně psát o tom, že jestli aktivně hubnete a máte chuť na Colu, tak si tu Zero klidně dejte. Není tak dobrá, ale tu sladkou chuť do sebe dostanete. A když budete mít po ní větší hlad, nevšímejte si toho. Voda je dobrá, jo. Nejsem ten typ, co by tvrdil, že by do sebe vodu nedostal, naopak, vypiji jí tři litry denně, proléval jsem vodou i ty dva litry Coly před dvěma lety. Ale občas je prostě chuť dát si něco jiného, zvlášť, když repre hraje semifinále s Ruskem. K tomu prostě nejde pít voda!
Prostě, po těch desítkách článků o politice, o hokeji, o programování a filosofických úvahách, je tady taky pro jednou článek o mně. Abyste taky věděli, že jsem jenom člověk a ne stroj, i když se tak občas tvářím. Tož starejte se o svoje tělo, máte jenom jedno.
Komentáře
Okomentovat