Úspěšné tažení Golden Knights, aneb když se vše sejde ve správnou chvíli
Sezóna NHL se rychle blíží ke svému konci, ve hře jsou už jen tři týmy a prvním finalistou se senzačně stal tým Las Vegas Golden Knights, tým, pro nějž je to teprve první sezóna v lize a který je složený, víceméně, z "nechtěných hráčů".
Slovo "nechtěný" je samozřejmě trochu zavádějící. NHL nastavila takové podmínky, že spoustě týmů nezbylo, než nabídnout Vegas skutečně kvalitní hráče, například Jonathan Marchessault rozhodně není hráč, kterého by Florida jen tak dobrovolně pustila. Nicméně, pravidla byla neúprosná a v Las Vegas se zrodil tým plný hráčů, kteří se zkrátka nevešli do limitu.
A Vegas začali hned na začátku sezóny vyhrávat. A vyhrávali a vyhrávali, až vyhráli Pacifickou divizi, skončili třetí v Západní konferenci, vyřadili kalifornské duo Kings a Sharks a přes Winnipeg Jets postoupili do finále Stanley Cupu.
Spousta lidí se ptá, "jak". Je je možné, že tým bez hvězd poráží jeden silný tým za druhým. Ne v krátkém turnaji, jako je MS, kde jsme toto zažili již mnohokrát, ale v celé dlouhé sezóně čítající 82 zápasů a play-off. Odpověď je celkem jednoduchá. Ve Vegas se z nějakého důvodu polovině týmu podařilo v jeden rok dostat životní formu a odehrát dost možná nejlepší sezónu v kariéře. Stačí se podívat na nejproduktivnějšího hráče týmu. William Karlsson měl před letošní sezónou na svém kontě dvě kompletní sezóny v Columbusu, přičemž jeho dosavadní maximum bylo 9 branek v sezóně 15/16 a 25 bodů v sezóně 16/17. A sezóna 17/18 v dresu Golden Knights? 43 gólů a celkem 78 bodů. To je množství, za které by se nestyděla ani kdejaká hvězda, Karlsson navíc bral plat pouze 1 milion dolarů. A co dál?
Další v bodování je již zmiňovaný Jonathan Marchessault, ten měl za sebou sice povedenou sezóny na Floridě (30+21), ale že se mu podaří v novém dresu mezi méně známými být ještě lepší (27+48), to čekal málokdo. Reilly Smith, i pro něj to bylo rekordní sezóna. Svůj rekord 50 bodů překonal rovnou a 10 a stačilo mu na to o 15 zápasů méně. Objevili Las Vegas skrytou chemii mezi třemi různými hráči, kteří byli sami o sobě přinejlepším průměrní? Nebo měli tak šťastnou ruku, že při exp. draftu vybrali hráče před životní sezónou? A nebo má snad Las Vegas fluidum, díky kterému se z hráčů stávají lepší hráči? Těžko říct, faktem je, že první lajnou to nekončí.
David Perron, ten už sice za sebou má nějakou tu sezónu v NHL, ale i pro něj je tato sezóna rekordní (16+50). Už pro čtvrtého hráče? Erik Haula, dosavadní osobní maximum? 15 branek a celkem 34 bodů. Letos? 29 branek a 55 bodů. Prvním hráčem, který se zhoršil oproti poslední sezóně, je James Neal, ale i tak je to velmi dobré. Navíc, když je další v pořadí obránce Colin Miller, který měl nejvíce 13 bodů z minulé sezóny a letos 41. Alex Tuch je úplný nováček a připsal si 37 bodů. Na dvojnásobek svého maxima se dostal další obránce, Nate Schmidt, to samé Shea Theodore (z 9 na 29).
A takto bychom mohli pokračovat. A ještě jsme se ani nedostali k brankářům. Marc-André Fleury je zkušený matador, ale na letošní úspěšnost (92,9%) a průměr ink. branek (2,24) se ve své kariéře ještě nikdy nedostal. A to samé platí pro play-off, kde má zatím fantastickou úspěšnost 94,7% a průměr 1,68, což jsou čísla, na která se nedostal ani v sezónách, kdy vyhrál s Pittsburghem Stanley-Cup. A když byl zraněný, nebo unavený, výborně jeho práci zastal Malcolm Subban, úspěšnost 91% a průměr 2,68 nejsou na nováčka špatná čísla. No a když se zranil Malcolm Subban, naskočil ke čtyřem zápasům Oscar Dansk a vychytal si úspěšnosti 94,6% a průměr 1,78. Když se zranil i Oscar Dansk a 16 zápasů nastupoval Maxime Legacé, který měl být původně dvojkou na farmě, výsledky šly dolů, ale Vegas i to zvládli a je dost možné, že nebýt těchto zranění (s ním v brance tým prohrál 7x a vyhrál jen 6x), mohli Knights klidně útočit na President's Trophy.
Zkrátka a jednoduše, Golden Knights se povedlo, že většina hráčů hrála o více, či méně, lépe, než kdy předtím. Jako kdyby všichni hráči dělali z těch okolo sebe ještě lepší hráče. Co to způsobilo, to nevím a asi to nikdy nezjistíme, je to trenér, chemie, neskutečná motivace, nebo štěstí? Nebo všechno dohromady? Nebo něco úplně jiného? Nevím, ale vidíme výsledek - výsledkem je tým, který překvapil snad každého. Ačkoliv se najdou chytráci, kteří tvrdí, že to není žádné překvapení a že už po exp. draftu věděli, že ten tým bude ve finále, jenže jak jsme si výše ukázali, těžko mohl někdo skutečně vědět, že polovina týmu zažije své životní sezóny :)
Slovo "nechtěný" je samozřejmě trochu zavádějící. NHL nastavila takové podmínky, že spoustě týmů nezbylo, než nabídnout Vegas skutečně kvalitní hráče, například Jonathan Marchessault rozhodně není hráč, kterého by Florida jen tak dobrovolně pustila. Nicméně, pravidla byla neúprosná a v Las Vegas se zrodil tým plný hráčů, kteří se zkrátka nevešli do limitu.
A Vegas začali hned na začátku sezóny vyhrávat. A vyhrávali a vyhrávali, až vyhráli Pacifickou divizi, skončili třetí v Západní konferenci, vyřadili kalifornské duo Kings a Sharks a přes Winnipeg Jets postoupili do finále Stanley Cupu.
Spousta lidí se ptá, "jak". Je je možné, že tým bez hvězd poráží jeden silný tým za druhým. Ne v krátkém turnaji, jako je MS, kde jsme toto zažili již mnohokrát, ale v celé dlouhé sezóně čítající 82 zápasů a play-off. Odpověď je celkem jednoduchá. Ve Vegas se z nějakého důvodu polovině týmu podařilo v jeden rok dostat životní formu a odehrát dost možná nejlepší sezónu v kariéře. Stačí se podívat na nejproduktivnějšího hráče týmu. William Karlsson měl před letošní sezónou na svém kontě dvě kompletní sezóny v Columbusu, přičemž jeho dosavadní maximum bylo 9 branek v sezóně 15/16 a 25 bodů v sezóně 16/17. A sezóna 17/18 v dresu Golden Knights? 43 gólů a celkem 78 bodů. To je množství, za které by se nestyděla ani kdejaká hvězda, Karlsson navíc bral plat pouze 1 milion dolarů. A co dál?
Další v bodování je již zmiňovaný Jonathan Marchessault, ten měl za sebou sice povedenou sezóny na Floridě (30+21), ale že se mu podaří v novém dresu mezi méně známými být ještě lepší (27+48), to čekal málokdo. Reilly Smith, i pro něj to bylo rekordní sezóna. Svůj rekord 50 bodů překonal rovnou a 10 a stačilo mu na to o 15 zápasů méně. Objevili Las Vegas skrytou chemii mezi třemi různými hráči, kteří byli sami o sobě přinejlepším průměrní? Nebo měli tak šťastnou ruku, že při exp. draftu vybrali hráče před životní sezónou? A nebo má snad Las Vegas fluidum, díky kterému se z hráčů stávají lepší hráči? Těžko říct, faktem je, že první lajnou to nekončí.
David Perron, ten už sice za sebou má nějakou tu sezónu v NHL, ale i pro něj je tato sezóna rekordní (16+50). Už pro čtvrtého hráče? Erik Haula, dosavadní osobní maximum? 15 branek a celkem 34 bodů. Letos? 29 branek a 55 bodů. Prvním hráčem, který se zhoršil oproti poslední sezóně, je James Neal, ale i tak je to velmi dobré. Navíc, když je další v pořadí obránce Colin Miller, který měl nejvíce 13 bodů z minulé sezóny a letos 41. Alex Tuch je úplný nováček a připsal si 37 bodů. Na dvojnásobek svého maxima se dostal další obránce, Nate Schmidt, to samé Shea Theodore (z 9 na 29).
A takto bychom mohli pokračovat. A ještě jsme se ani nedostali k brankářům. Marc-André Fleury je zkušený matador, ale na letošní úspěšnost (92,9%) a průměr ink. branek (2,24) se ve své kariéře ještě nikdy nedostal. A to samé platí pro play-off, kde má zatím fantastickou úspěšnost 94,7% a průměr 1,68, což jsou čísla, na která se nedostal ani v sezónách, kdy vyhrál s Pittsburghem Stanley-Cup. A když byl zraněný, nebo unavený, výborně jeho práci zastal Malcolm Subban, úspěšnost 91% a průměr 2,68 nejsou na nováčka špatná čísla. No a když se zranil Malcolm Subban, naskočil ke čtyřem zápasům Oscar Dansk a vychytal si úspěšnosti 94,6% a průměr 1,78. Když se zranil i Oscar Dansk a 16 zápasů nastupoval Maxime Legacé, který měl být původně dvojkou na farmě, výsledky šly dolů, ale Vegas i to zvládli a je dost možné, že nebýt těchto zranění (s ním v brance tým prohrál 7x a vyhrál jen 6x), mohli Knights klidně útočit na President's Trophy.
Zkrátka a jednoduše, Golden Knights se povedlo, že většina hráčů hrála o více, či méně, lépe, než kdy předtím. Jako kdyby všichni hráči dělali z těch okolo sebe ještě lepší hráče. Co to způsobilo, to nevím a asi to nikdy nezjistíme, je to trenér, chemie, neskutečná motivace, nebo štěstí? Nebo všechno dohromady? Nebo něco úplně jiného? Nevím, ale vidíme výsledek - výsledkem je tým, který překvapil snad každého. Ačkoliv se najdou chytráci, kteří tvrdí, že to není žádné překvapení a že už po exp. draftu věděli, že ten tým bude ve finále, jenže jak jsme si výše ukázali, těžko mohl někdo skutečně vědět, že polovina týmu zažije své životní sezóny :)
Komentáře
Okomentovat