Není hlas jako hlas aneb nerovné podmínky českého volebního systému
Chtěl jsem napsal článek o tom, proč by se Piráti neměli přidat do předvolebního "anti-babiš" bloku, nejprve jsem ale musel vysvětlit, proč je takový blok vlastně potřeba a k tomu jsem musel popsat, co je špatně na našem volebním systému, resp. na systému, který převádí množství hlasů na počet mandátů. No a nakonec se mi článek natolik prodloužil, že jsem se rozhodl udělat z něj dva. Dnes tedy pár hejtů na to, jak se počítá množství mandátů.
V Česku se používá tzv. D'Hondtova metoda, v kombinaci s rozdělením na kraje (tzn. že strana nezískává mandát podle celkového zisku v ČR, ale podle zisku v daném kraji, který má předem určený počet mandátů) a ještě jakýmsi přerozdělováním "propadlých" hlasů (tedy hlasů pro strany, co se nedostaly do sněmovny). To je systém, který 1) způsobuje, že volič v některém kraji má silnější hlas, než volič v jiném kraji a 2) šíleně nadržuje velkým stranám. Podívejme se na konkrétní příklad:
Soustřeďme se hlavně na rozdíl mezi % a počet hlasů na 1 mandát. Vidíme, že vítěz voleb, ANO, získal necelých 30% hlasů voličů, ALE, zároveň má 39% všech mandátů. Naopak Starostové získali přes 5% hlasů. za což ale dostali pouze 3% mandátů. Takže zatímco ANO "vydělalo" na volebním systému 9% poslanců (což je téměř 20!!), tak STAN byli naopak o více než 2 % poslanců (cca 4) systémem okradeni. A stejně nechutný je i poslední sloupec. Znamená to, že ANO pro zisk jednoho mandátu potřebovalo jen 19 tisíc hlasů. STAN pro zisk jednoho mandátu potřebovali 43 tisíc hlasů. Mandáty STAN jsou tedy svým způsobem silnější. Zatímco za každým poslancem STANu stojí přes 43 tisíc lidí, za každým poslancem ANO jich stojí méně než polovina. Nebo ještě jinak - každý poslanec STAN získal více hlasů, než dva poslanci ANO dohromady. To je přece ohromně nespravedlivé.
ODS, Piráti a SPD dohromady získali 1 657 929 hlasů, což je o 150 tisíc víc, než získalo samotné ANO. Přesto má první trojice dohromady pouze 69 poslanců, zatímco ANO jich má 78. TOP09 a KDU-ČSL od sebe dělí pouhých 24 832 hlasů a KDU-ČSL má o 3 poslance víc. ČSSD a KSČM od sebe dělí téměř stejné množství - 24 753 a oba subjekty mají stejný počet poslanců.
Upřímně řečeno, v tom, jak přesně systém přepočtu funguje, se ztrácím. Je naprosto nelogický, nesmyslný, nepřehledný a absolutně nespravedlivý. Nedokážu si vysvětlit, podle jakých pravidel je možné, aby jedna strana získala o 19 poslanců víc, než kolik by správně měla, a jiná naopak o 4 poslance přišla.
Spravedlivější rozdělení hlasů na mandáty by dopadlo takto :
To přece vypadá mnohem lépe. Procentuální zastoupení stran v PS by mnohem více odpovídalo reálnému výsledku voleb. Rozdíl mezi % by logicky nepřesáhl 0,5% a rozdíl mezi nejvíce zvýhodněnou stranou (KSČM) a nejvíce znevýhodněnou (STAN) by činil jen 0,42%. A rozdíl mezi nejsilnějším mandátem (STAN) a nejslabším (TOP09) by nepřesáhl 2 tisíce. Je to spravedlivější a kromě toho i jednodušší a logické. Vezmete procentuální zisk strany a vynásobíte dvěma (konstanta, která vznikla vydělením celkového počtu poslanců (200) číslem 100). Dostanete číslo (obvykle desetinné), které odpovídá tomu, kolika přesně poslancům se rovná volební zisk strany. Číslo zaokrouhlíte (já použil klasické zaokrouhlení, které je podle mě nejspravedlivější, protože povoluje odchylku max 0,5%. Dalo by se použít zaokrouhlení vždy dolů, které by tak pralo v potaz pouze celé získané mandáty, tedy by 0,52 mandátu nepřevedlo na jeden celý, v takovém případě by se počet mandátů u stran, které mají rozdíl v plusu, snížil o jeden).
V této situaci by aktuální parlamentní strany získali 189 poslanců (v případě zaokrouhlení dolů 184), což znamená, že máme 11 mandátů, které správně náleží stranám, které nemají zákonem stanovenou hranici zisku 5%, ale zároveň získali alespoň 0,25%, což je podmínka pro to, aby získali alespoň 0,5 mandátu, který by se zaokrouhlil nahoru. V případě, že bychom zaokrouhlovali pouze dolu, tato hranice by logicky byla 0,5. Podle předchozích výpočtů by tak Svobodní a Zelení získali po 3 poslancích a Strana Zdravého Rozumu a Realisté po jednom, případně SPO, kteří získali 0,36%. Čímž by nám zbyly 2 - 3 mandáty, které by správně měly náležet všem zbylým cca 20 stranám, které nezískaly dost hlasů na to, aby měly vlastního poslance. Asi nejspravedlivější by bylo, kdyby tyto 2 - 3 mandáty připadly těm kandidátům, kteří dostali nejvíce hlasů - tzn. měli nejvyšší součet preferenčních hlasů + počet lístků se stranou, za kterou kandidovali a kde nebyl nikdo zakroužkován a kde byli na prvním místě kandidátky, přičemž z jedné kandidátky by byl vybrán vždy jeden člověk. Pravděpodobně by tak zbylé mandáty obsadily jedničky Sportovců a DS. A vypadalo by to nějak takto:
Všímáme si jedné věci - strany, které mají pod 1% hlasů. nám situaci celkem znevyrovnali, hlavně v oblasti počtu hlasů na 1 mandát. Ke stejnému výsledky bychom došli i ve volbách 2013 nebo 2010:
Jednoduchou matematikou se tak dostáváme k tomu, že tímto způsobem dosáhneme nejvíce spravedlivého výsledku ve chvíli, kdybychom 5% hranici posunuli na 1%. Pokud bychom se tohoto drželi a snížili hranici, logický přepočet hlasů na mandáty v roce 2017 by dopadl takto:
Tedy dohromady bychom měli 195 poslanců. Těch 5 propadlých od stran do 1%, tedy musíme nějak spravedlivě rozdělit. Asi nejspravedlivějším způsobem se mi zdá to, věnovat ty mandáty stranám, které mají nejnižší rozdíl mezi % a v případě shody straně s vyšším celkovým umístěním. V našem případě tedy v pořadí STAN, ANO, SPD, Svobodní a SZ. A konečné složení PS by vypadalo takto:
Žádná strana není nijak zásadně zvýhodněna. Rozdíl mezi nejvíce zvýhodněnou (Zelení) a nejméně (ODS) je 0,36%, což je extrémní zlepšení oproti současnému stavu, kdy byl rozdíl mezi nejvíce a nejméně zvýhodněnou stranou 11,54%. Sice se nám trochu posunul rozdíl mezi počty hlasů na 1 mandát, ale pořád platí, že rozdíl 6 418 je o hodně nižší, než současný rozdíl 24 460.
Vidíme tedy, že český systém přepočtu hlasů má výrazné nedostatky, které způsobují neférové podmínky. Spravedlivější systém rozdělení hlasů by oslabil strany, které na tom současném nejvíce vydělali - ANO a ODS. Naopak by pozvedl ty, kterém nejvíce sebral - KSČM, KDU-ČSL, TOP09, STAN, Svobodným a Zeleným. Na svém by zůstali Piráti, SPD i ČSSD
Současná vláda by při spravedlivém rozdělení hlasů nikdy nevznikla - ANO+ČSSD+KSČM by měli jen 91 poslanců. Což by mnohem více odpovídalo jejich skutečnému volebnímu výsledku. Společně tyto strany totiž získaly 44,67% hlasů. Přesto společně "vlastní" 54% poslanců a mohou tvořit vládu.
Tohle je to, proti čemu by měly strany bojující za "spravedlnost" a"svobodu slova" bojovat. Proti tomu, aby malé strany byly znevýhodněny ve prospěch těch velkých. Proti tomu, aby jeden hlas byl méně důležitý, než jiný. Proti tomu, aby jedna 15% strana byla víc, než tři 5%, i přesto, že získaly úplně stejný počet hlasů. Jedná se asi o největší křivárnu na naší politické scéně, dokonce větší, než Václav Klaus mladší.
Dodatek
V tomto článku jsem se zaobíral pouze změnou přepočtu udělených hlasů na mandáty. Ale když už se tady bavím o volebním systému, nelze nezmínit tzv. Janečkovu metodu. Volební systém, který zahrnuje možnost hlasovat pro víc voleb a zároveň použít i negativní hlas. Čímž se dosáhne toho, že 1) člověk může konkrétněji vyjádřit svůj názor a 2) se eliminují kontroverzní volby, které rozdělí společnost. Např. při prezidentských volbách by se pravděpodobně do 2. kola v tomto systému nedostal ani Miloš Zeman, ani Jiří Drahoš - oba byli příliš kontroverzní (jeden kvůli tomu, jaký skutečně je, a druhý kvůli tomu, co o něm psali na Parlamentních Listech, ale to je vedlejší). Což by naší společnosti rozhodně mohlo pomoct.
Stejně tak tady beru situaci takovou, jaká aktuálně je a nezabrušuji do toho, že volby a stát jsou v podstatě nefér sami o sobě.
V Česku se používá tzv. D'Hondtova metoda, v kombinaci s rozdělením na kraje (tzn. že strana nezískává mandát podle celkového zisku v ČR, ale podle zisku v daném kraji, který má předem určený počet mandátů) a ještě jakýmsi přerozdělováním "propadlých" hlasů (tedy hlasů pro strany, co se nedostaly do sněmovny). To je systém, který 1) způsobuje, že volič v některém kraji má silnější hlas, než volič v jiném kraji a 2) šíleně nadržuje velkým stranám. Podívejme se na konkrétní příklad:
Soustřeďme se hlavně na rozdíl mezi % a počet hlasů na 1 mandát. Vidíme, že vítěz voleb, ANO, získal necelých 30% hlasů voličů, ALE, zároveň má 39% všech mandátů. Naopak Starostové získali přes 5% hlasů. za což ale dostali pouze 3% mandátů. Takže zatímco ANO "vydělalo" na volebním systému 9% poslanců (což je téměř 20!!), tak STAN byli naopak o více než 2 % poslanců (cca 4) systémem okradeni. A stejně nechutný je i poslední sloupec. Znamená to, že ANO pro zisk jednoho mandátu potřebovalo jen 19 tisíc hlasů. STAN pro zisk jednoho mandátu potřebovali 43 tisíc hlasů. Mandáty STAN jsou tedy svým způsobem silnější. Zatímco za každým poslancem STANu stojí přes 43 tisíc lidí, za každým poslancem ANO jich stojí méně než polovina. Nebo ještě jinak - každý poslanec STAN získal více hlasů, než dva poslanci ANO dohromady. To je přece ohromně nespravedlivé.
ODS, Piráti a SPD dohromady získali 1 657 929 hlasů, což je o 150 tisíc víc, než získalo samotné ANO. Přesto má první trojice dohromady pouze 69 poslanců, zatímco ANO jich má 78. TOP09 a KDU-ČSL od sebe dělí pouhých 24 832 hlasů a KDU-ČSL má o 3 poslance víc. ČSSD a KSČM od sebe dělí téměř stejné množství - 24 753 a oba subjekty mají stejný počet poslanců.
Upřímně řečeno, v tom, jak přesně systém přepočtu funguje, se ztrácím. Je naprosto nelogický, nesmyslný, nepřehledný a absolutně nespravedlivý. Nedokážu si vysvětlit, podle jakých pravidel je možné, aby jedna strana získala o 19 poslanců víc, než kolik by správně měla, a jiná naopak o 4 poslance přišla.
Spravedlivější rozdělení hlasů na mandáty by dopadlo takto :
To přece vypadá mnohem lépe. Procentuální zastoupení stran v PS by mnohem více odpovídalo reálnému výsledku voleb. Rozdíl mezi % by logicky nepřesáhl 0,5% a rozdíl mezi nejvíce zvýhodněnou stranou (KSČM) a nejvíce znevýhodněnou (STAN) by činil jen 0,42%. A rozdíl mezi nejsilnějším mandátem (STAN) a nejslabším (TOP09) by nepřesáhl 2 tisíce. Je to spravedlivější a kromě toho i jednodušší a logické. Vezmete procentuální zisk strany a vynásobíte dvěma (konstanta, která vznikla vydělením celkového počtu poslanců (200) číslem 100). Dostanete číslo (obvykle desetinné), které odpovídá tomu, kolika přesně poslancům se rovná volební zisk strany. Číslo zaokrouhlíte (já použil klasické zaokrouhlení, které je podle mě nejspravedlivější, protože povoluje odchylku max 0,5%. Dalo by se použít zaokrouhlení vždy dolů, které by tak pralo v potaz pouze celé získané mandáty, tedy by 0,52 mandátu nepřevedlo na jeden celý, v takovém případě by se počet mandátů u stran, které mají rozdíl v plusu, snížil o jeden).
V této situaci by aktuální parlamentní strany získali 189 poslanců (v případě zaokrouhlení dolů 184), což znamená, že máme 11 mandátů, které správně náleží stranám, které nemají zákonem stanovenou hranici zisku 5%, ale zároveň získali alespoň 0,25%, což je podmínka pro to, aby získali alespoň 0,5 mandátu, který by se zaokrouhlil nahoru. V případě, že bychom zaokrouhlovali pouze dolu, tato hranice by logicky byla 0,5. Podle předchozích výpočtů by tak Svobodní a Zelení získali po 3 poslancích a Strana Zdravého Rozumu a Realisté po jednom, případně SPO, kteří získali 0,36%. Čímž by nám zbyly 2 - 3 mandáty, které by správně měly náležet všem zbylým cca 20 stranám, které nezískaly dost hlasů na to, aby měly vlastního poslance. Asi nejspravedlivější by bylo, kdyby tyto 2 - 3 mandáty připadly těm kandidátům, kteří dostali nejvíce hlasů - tzn. měli nejvyšší součet preferenčních hlasů + počet lístků se stranou, za kterou kandidovali a kde nebyl nikdo zakroužkován a kde byli na prvním místě kandidátky, přičemž z jedné kandidátky by byl vybrán vždy jeden člověk. Pravděpodobně by tak zbylé mandáty obsadily jedničky Sportovců a DS. A vypadalo by to nějak takto:
Všímáme si jedné věci - strany, které mají pod 1% hlasů. nám situaci celkem znevyrovnali, hlavně v oblasti počtu hlasů na 1 mandát. Ke stejnému výsledky bychom došli i ve volbách 2013 nebo 2010:
Jednoduchou matematikou se tak dostáváme k tomu, že tímto způsobem dosáhneme nejvíce spravedlivého výsledku ve chvíli, kdybychom 5% hranici posunuli na 1%. Pokud bychom se tohoto drželi a snížili hranici, logický přepočet hlasů na mandáty v roce 2017 by dopadl takto:
Tedy dohromady bychom měli 195 poslanců. Těch 5 propadlých od stran do 1%, tedy musíme nějak spravedlivě rozdělit. Asi nejspravedlivějším způsobem se mi zdá to, věnovat ty mandáty stranám, které mají nejnižší rozdíl mezi % a v případě shody straně s vyšším celkovým umístěním. V našem případě tedy v pořadí STAN, ANO, SPD, Svobodní a SZ. A konečné složení PS by vypadalo takto:
Žádná strana není nijak zásadně zvýhodněna. Rozdíl mezi nejvíce zvýhodněnou (Zelení) a nejméně (ODS) je 0,36%, což je extrémní zlepšení oproti současnému stavu, kdy byl rozdíl mezi nejvíce a nejméně zvýhodněnou stranou 11,54%. Sice se nám trochu posunul rozdíl mezi počty hlasů na 1 mandát, ale pořád platí, že rozdíl 6 418 je o hodně nižší, než současný rozdíl 24 460.
Vidíme tedy, že český systém přepočtu hlasů má výrazné nedostatky, které způsobují neférové podmínky. Spravedlivější systém rozdělení hlasů by oslabil strany, které na tom současném nejvíce vydělali - ANO a ODS. Naopak by pozvedl ty, kterém nejvíce sebral - KSČM, KDU-ČSL, TOP09, STAN, Svobodným a Zeleným. Na svém by zůstali Piráti, SPD i ČSSD
Současná vláda by při spravedlivém rozdělení hlasů nikdy nevznikla - ANO+ČSSD+KSČM by měli jen 91 poslanců. Což by mnohem více odpovídalo jejich skutečnému volebnímu výsledku. Společně tyto strany totiž získaly 44,67% hlasů. Přesto společně "vlastní" 54% poslanců a mohou tvořit vládu.
Tohle je to, proti čemu by měly strany bojující za "spravedlnost" a"svobodu slova" bojovat. Proti tomu, aby malé strany byly znevýhodněny ve prospěch těch velkých. Proti tomu, aby jeden hlas byl méně důležitý, než jiný. Proti tomu, aby jedna 15% strana byla víc, než tři 5%, i přesto, že získaly úplně stejný počet hlasů. Jedná se asi o největší křivárnu na naší politické scéně, dokonce větší, než Václav Klaus mladší.
Dodatek
V tomto článku jsem se zaobíral pouze změnou přepočtu udělených hlasů na mandáty. Ale když už se tady bavím o volebním systému, nelze nezmínit tzv. Janečkovu metodu. Volební systém, který zahrnuje možnost hlasovat pro víc voleb a zároveň použít i negativní hlas. Čímž se dosáhne toho, že 1) člověk může konkrétněji vyjádřit svůj názor a 2) se eliminují kontroverzní volby, které rozdělí společnost. Např. při prezidentských volbách by se pravděpodobně do 2. kola v tomto systému nedostal ani Miloš Zeman, ani Jiří Drahoš - oba byli příliš kontroverzní (jeden kvůli tomu, jaký skutečně je, a druhý kvůli tomu, co o něm psali na Parlamentních Listech, ale to je vedlejší). Což by naší společnosti rozhodně mohlo pomoct.
Stejně tak tady beru situaci takovou, jaká aktuálně je a nezabrušuji do toho, že volby a stát jsou v podstatě nefér sami o sobě.
Komentáře
Okomentovat