Jak jsem ztratil důvěru v demokracii
Přesněji řečeno, jak jsem ztratil důvěru v demokracii jako ve způsob řízení našeho současného státu. Ač mi to jako člověku, který demokracii jako princip sdílené vlády podporuje, nedělá radost, musím opět navázat na svůj článek z června tohoto roku, kde jsem se zamýšlel nad tím, jestli jsme schopni žít v demokracii. V reakci na události posledních týdnů, ať už to jsou parlamentní volby, anketa Český Slavík, nebo prachobyčejné komentáře v diskuzích, jsem bohužel došel k závěru, že nejsme a moje demokratické myšlení dostalo pěkně na frak. A prohrává.
Není to v žádném případě práce politiků, která mě od demokracie odrazuje. Můžeme s nim souhlasit, můžeme s nimi nesouhlasit, faktem je, že vrcholní politici se demokratickými principy víceméně řídí. Dělají, co jim lidé dovolí. Je to právě práce lidí, která ve mě vytváří otázku, proč to nefunguje. Jsem zklamaný ze způsobu, jakým lidé pracují s informacemi. Že jsou schopni důvěřovat nesmyslným zprávám z webů na základě toho, že jsou alternativní a cokoliv, co vyvrací oficiální zprávy musí být zaručeně pravda. Jsem nešťastný z toho, že jsou lidé schopni šířit informace z diskuzí, které si neověří ani na jednom jediném zdroji. Kdybych napsal, že mě v brněnském metru znásilnil za jízdy muslim a zalil to důvěryhodnou omáčkou, najdou se lidi, co to budou sdílet a nebude jim vadit, že v Brně ani není metro.
A nyní si začínám uvědomovat, jak hrozně nebezpečný tento stav je. Dnes, v době informačního a dezinformačního boomu, kdy už snad ani sami novináři nevědí, zda-li píší pravdu, se člověk může na internetu dozvědět vše. A vše je vedeno jako pravda. Pravdy, zavádějící pravdy, polopravdy, konspirační teorie, důvěryhodné lži i naprosté nesmysly. To vše se můžeme na internetu dozvědět a je potřeba s informacemi bez skutečných zdrojů pracovat velmi opatrně a brát je s nadhledem. To se bohužel neděje. Není to tak dávno, co internetem koloval anti-TOP09 příspěvek, na kterém byl profil Dominik Feri a psal, že "raději 5 milionů uprchlíků, než 5 milionů voličů Zemana". Screen tohoto příspěvku se šířil hlavně v kuloárech voličů SPD, protiuniiních a proruských stránkách. Do Feriho se dokonce pustil také místopředseda SPD Radim Fiala. Ani takto vysoko postaveného politika nenapadlo se podívat na Dominikův profil, kde by zjistili, že nejen, že má úplně jinou profilovou fotku, ale hlavně má u každého svého příspěvku fajfku označující, že se jedná o skutečnou známou osobu, nikoli o fejk profil.
A to je ukázka toho, proč zde mluvím o naprosté nefunkčnosti demokracie jako státního zřízení našeho státu. Dokud nebudou ani vrcholní politici schopni si ověřovat informace, které sdílí, nemůže tady o nějaké fungující demokracii být ani řeč. To je totiž samotný základ demokracie. Pracovat s informacemi a na jejich základě se rozhodnout, co je pro daný subjekt (nikoli pro mě osobně) nejlepší. Demokracie může fungovat, až na otázku "kdyby se stát rozhodl dát každému občanovi 1000 korun, budete pro?" bude alespoň 99% odpovědí ne. Až v tuhle chvíli budu přesvědčen, že naše společnost je schopná přijmout zodpovědnost za něco většího, než je člověk sám. Až si bude 99% občanů schopno uvědomit, že ta tisícovka nikomu život nezachrání a stát bude stát zbytečných 10 miliard, pak budeme dostatečně zodpovědní na to, abychom se mohli podílet na vládě.
Nedávno jsem psal příspěvek o situaci ve Švýcarsku, kde se mimo jiné zmiňuji o tom, že Švýcarsko může mít přímou demokracii díky tomu, že se tam téměř 300 let vyvíjela. A zřejmě nejde jen o demokracii přímou, kterou je potřeba se naučit. Volby jsou svým způsobem také takové referendum. V roce 1989 jsme byli po 40 letech v oplocené totalitní louži vhozeni do nekonečného demokratického bazénu, ve kterém jsme neměli nikdy předtím šanci naučit se plavat. 40 let jsme žili ve světě, který měl jen jeden dostupný zdroj informací, naší vládnoucí stranu, a najednou jich máme tisíce. Kdo se v tom má vyznat?
Lidé zjistili, že mají z pravdy vlastně strach. Že se jim nelíbí. A nechají se uchlácholit tím, kdo řekne tu pravdu, která se jim líbí. A tak přijde miliardář s podporou masových médií v zádech a začne hlásat ty správné a žádané pravdy. A lidé jsou šťastni, že konečně přišel někdo, kdo říká to, co si oni už léta myslí. A ani si to neověří. Andrej Babiš řekne, že kvůli pravici máme 15% daň na máslo, zatímco v Německu mají 7%. Dav jásá a posílá Kalouska do temných míst. Nikoho ale nezajímá, že lídr pravicové ODS Petr Fiala v roce 2015 navrhoval snížit sazbu z 15% na 10% a byla to právě vláda s Andrejem Babišem, kdo tento návrh zamítl.
Andrej Babiš řekne, že v roce 2016 se do dopravy investovalo víc, než v letech 2010 - 2014. Zajímá někoho, že to není pravda, protože v roce 2010 se investovalo skoro o 10 milionů víc a víc, než jakýkoliv rok jeho vlády? Nezajímá. Protože je to kampaň a účelovka. To stačí. Nic víc není podstatné. Na co se namáhat vymýšlet nějaké vysvětlení pro těch pár lidí, co si informace zjistí, když stačí říct, že je to kampaň a dav opět jásá a vyzdvihuje Babiše jako pána tvorstva. Raději ani nebudeme příliš rozmazávat hlasité kopání do aktérů privatizace, které se přímo soudruh Babiš zúčastnil a získal díky ní hromadu peněz.
Pak přijde pan vlastenec Okamura a začne hlásat, že by se mělo zrušit DPH na pivo, náš národní nápoj. Nevadí, že před rokem to pro něj byl, cituji "čistý politický populismus", dnes je to jinak. A dav znovu jásá a volí toho zachránce, který vykřikuje, jak nás zachrání od muslimské invaze, ale přitom lže, jako když tiskne. A proto, jsem zklamán. Ne, z demokracie. Ne z politiků. Ale z lidu. Demokracie přece znamená vláda lidu. A lid díky své neznalosti nevolí ty, co říkají pravdu, ale volí ty, co říkají to, co chce slyšet.
"Stejně se nic nezmění, ať zvolím kohokoliv", "Kdyby mohly volby něco změnit, dávno by je zakázaly", to nejsou povznešené a inteligentní rozumy chytrých lidí. To jsou důkazy demokratické a politické nevyzrálosti lidí, u kterých je lepší, že nevolí. Nevědět není zločin. Ten, kdo neví a ví, že neví, je moudřejší než ten, kdo neví a myslí si, že ví. Kdo nevolí proto, že se o politiku nezajímá, je moudřejší než ten, kdo volí i přesto, že se o politiku nezajímá. Opravovali byste si auto, aniž byste věděli, jak to vevnitř funguje? Postavili byste si dům, aniž byste věděli, jak se to vlastně dělá? Myslím, že ne. Tak proč by měl volit někdo, kdo ani neví, jaký je rozdíl mezi poslancem a senátorem.
Jenže to je ta pravda, která nevonní. To je ta pravda, kterou potom Tomio Okamura označí za to, že politici dělají z občanů nesvéprávné osoby. A dav bude jásat a posílat mě do temných míst. Pojem demokracie dává lidem pocit, že mohou rozhodovat o věcech, kterým vůbec nerozumí. Přitom nerozumět něčemu, není urážka. Nikdo na světě nerozumí všemu. Tak proč se tak strašně bojíme říct "nevím". Není prosté "nevím" lepší, než nepravda?
Věřím tomu, že to chce jen čas. 40 let v nás byl jakýkoliv náznak demokratického myšlení tvrdě potlačován a není ho možné ho přes noc vytvořit. Mám ale strach, kam až to může zajít, než lidé skutečně pochopí, o čem to ta svoboda a demokracie vlastně je. Že ten stát nám nevytváří ti zlí politici, ale my sami a že jestli se nám v životě nedaří, není to chyba politiků, evropské unie, Václava Havla, uprchlíků, ale chyba nás samotných.
Není to v žádném případě práce politiků, která mě od demokracie odrazuje. Můžeme s nim souhlasit, můžeme s nimi nesouhlasit, faktem je, že vrcholní politici se demokratickými principy víceméně řídí. Dělají, co jim lidé dovolí. Je to právě práce lidí, která ve mě vytváří otázku, proč to nefunguje. Jsem zklamaný ze způsobu, jakým lidé pracují s informacemi. Že jsou schopni důvěřovat nesmyslným zprávám z webů na základě toho, že jsou alternativní a cokoliv, co vyvrací oficiální zprávy musí být zaručeně pravda. Jsem nešťastný z toho, že jsou lidé schopni šířit informace z diskuzí, které si neověří ani na jednom jediném zdroji. Kdybych napsal, že mě v brněnském metru znásilnil za jízdy muslim a zalil to důvěryhodnou omáčkou, najdou se lidi, co to budou sdílet a nebude jim vadit, že v Brně ani není metro.
A nyní si začínám uvědomovat, jak hrozně nebezpečný tento stav je. Dnes, v době informačního a dezinformačního boomu, kdy už snad ani sami novináři nevědí, zda-li píší pravdu, se člověk může na internetu dozvědět vše. A vše je vedeno jako pravda. Pravdy, zavádějící pravdy, polopravdy, konspirační teorie, důvěryhodné lži i naprosté nesmysly. To vše se můžeme na internetu dozvědět a je potřeba s informacemi bez skutečných zdrojů pracovat velmi opatrně a brát je s nadhledem. To se bohužel neděje. Není to tak dávno, co internetem koloval anti-TOP09 příspěvek, na kterém byl profil Dominik Feri a psal, že "raději 5 milionů uprchlíků, než 5 milionů voličů Zemana". Screen tohoto příspěvku se šířil hlavně v kuloárech voličů SPD, protiuniiních a proruských stránkách. Do Feriho se dokonce pustil také místopředseda SPD Radim Fiala. Ani takto vysoko postaveného politika nenapadlo se podívat na Dominikův profil, kde by zjistili, že nejen, že má úplně jinou profilovou fotku, ale hlavně má u každého svého příspěvku fajfku označující, že se jedná o skutečnou známou osobu, nikoli o fejk profil.Nedávno jsem psal příspěvek o situaci ve Švýcarsku, kde se mimo jiné zmiňuji o tom, že Švýcarsko může mít přímou demokracii díky tomu, že se tam téměř 300 let vyvíjela. A zřejmě nejde jen o demokracii přímou, kterou je potřeba se naučit. Volby jsou svým způsobem také takové referendum. V roce 1989 jsme byli po 40 letech v oplocené totalitní louži vhozeni do nekonečného demokratického bazénu, ve kterém jsme neměli nikdy předtím šanci naučit se plavat. 40 let jsme žili ve světě, který měl jen jeden dostupný zdroj informací, naší vládnoucí stranu, a najednou jich máme tisíce. Kdo se v tom má vyznat?
Lidé zjistili, že mají z pravdy vlastně strach. Že se jim nelíbí. A nechají se uchlácholit tím, kdo řekne tu pravdu, která se jim líbí. A tak přijde miliardář s podporou masových médií v zádech a začne hlásat ty správné a žádané pravdy. A lidé jsou šťastni, že konečně přišel někdo, kdo říká to, co si oni už léta myslí. A ani si to neověří. Andrej Babiš řekne, že kvůli pravici máme 15% daň na máslo, zatímco v Německu mají 7%. Dav jásá a posílá Kalouska do temných míst. Nikoho ale nezajímá, že lídr pravicové ODS Petr Fiala v roce 2015 navrhoval snížit sazbu z 15% na 10% a byla to právě vláda s Andrejem Babišem, kdo tento návrh zamítl.
Andrej Babiš řekne, že v roce 2016 se do dopravy investovalo víc, než v letech 2010 - 2014. Zajímá někoho, že to není pravda, protože v roce 2010 se investovalo skoro o 10 milionů víc a víc, než jakýkoliv rok jeho vlády? Nezajímá. Protože je to kampaň a účelovka. To stačí. Nic víc není podstatné. Na co se namáhat vymýšlet nějaké vysvětlení pro těch pár lidí, co si informace zjistí, když stačí říct, že je to kampaň a dav opět jásá a vyzdvihuje Babiše jako pána tvorstva. Raději ani nebudeme příliš rozmazávat hlasité kopání do aktérů privatizace, které se přímo soudruh Babiš zúčastnil a získal díky ní hromadu peněz.
Pak přijde pan vlastenec Okamura a začne hlásat, že by se mělo zrušit DPH na pivo, náš národní nápoj. Nevadí, že před rokem to pro něj byl, cituji "čistý politický populismus", dnes je to jinak. A dav znovu jásá a volí toho zachránce, který vykřikuje, jak nás zachrání od muslimské invaze, ale přitom lže, jako když tiskne. A proto, jsem zklamán. Ne, z demokracie. Ne z politiků. Ale z lidu. Demokracie přece znamená vláda lidu. A lid díky své neznalosti nevolí ty, co říkají pravdu, ale volí ty, co říkají to, co chce slyšet.
"Stejně se nic nezmění, ať zvolím kohokoliv", "Kdyby mohly volby něco změnit, dávno by je zakázaly", to nejsou povznešené a inteligentní rozumy chytrých lidí. To jsou důkazy demokratické a politické nevyzrálosti lidí, u kterých je lepší, že nevolí. Nevědět není zločin. Ten, kdo neví a ví, že neví, je moudřejší než ten, kdo neví a myslí si, že ví. Kdo nevolí proto, že se o politiku nezajímá, je moudřejší než ten, kdo volí i přesto, že se o politiku nezajímá. Opravovali byste si auto, aniž byste věděli, jak to vevnitř funguje? Postavili byste si dům, aniž byste věděli, jak se to vlastně dělá? Myslím, že ne. Tak proč by měl volit někdo, kdo ani neví, jaký je rozdíl mezi poslancem a senátorem.
Jenže to je ta pravda, která nevonní. To je ta pravda, kterou potom Tomio Okamura označí za to, že politici dělají z občanů nesvéprávné osoby. A dav bude jásat a posílat mě do temných míst. Pojem demokracie dává lidem pocit, že mohou rozhodovat o věcech, kterým vůbec nerozumí. Přitom nerozumět něčemu, není urážka. Nikdo na světě nerozumí všemu. Tak proč se tak strašně bojíme říct "nevím". Není prosté "nevím" lepší, než nepravda?
Věřím tomu, že to chce jen čas. 40 let v nás byl jakýkoliv náznak demokratického myšlení tvrdě potlačován a není ho možné ho přes noc vytvořit. Mám ale strach, kam až to může zajít, než lidé skutečně pochopí, o čem to ta svoboda a demokracie vlastně je. Že ten stát nám nevytváří ti zlí politici, ale my sami a že jestli se nám v životě nedaří, není to chyba politiků, evropské unie, Václava Havla, uprchlíků, ale chyba nás samotných.
Komentáře
Okomentovat